fb
CzickOnTheRoad
CzickOnTheRoad

/ / San Pedro de Atacama - všechny krásy Jižní Ameriky na jednom místě

Čile

San Pedro de Atacama - všechny krásy Jižní Ameriky na jednom místě

Moje pocity ohledně nádhery jménem San Pedro de Atacama jsou trošku smíšené. Všichni cestovatelé, kteří toto místo navštíví, jsou nadšení, a byli jsme i my. Přesto bych ovšem San Pedro nezařadila mezi má oblíbená místa v Jižní Americe. Proč? Čtěte více v tomto článku.
San Pedro de Atacama - všechny krásy Jižní Ameriky na jednom místě

Poušť Atacama prostě musíte navštívit

Je to nádhera! Slyšeli jsme od mnohých cestovatelů i přátel, se kterými jsme mluvili o našich plánech procestovat Jižní Ameriku. Bez jakéhokoliv dalšího průzkumu jsem poušť Atacama přidala na seznam míst v Jižní Americe. Překvapivě nás tam naše cesta taky nakonec zavedla. Po několika týdnech v Saltě v severní Argentině jsme se vydali k hranicím s Čile s účelem navštívit toto místo, o kterém nám všichni pěli básně.

Jak jsme často dělali, ubytování jsme dopředu nerezervovali, přece jen jsme měli v plánu strávit zde jen několik dní. To byla ovšem velká chyba, vlastně dvě chyby. Pokoj jsme si měli najít aspoň pár týdnů dopředu, naplánovat jsme si měli více dní a hlavně – měla jsem se podívat, co se vlastně v té poušti Atacama dá dělat. Protože zajímavých míst je tam habaděj - bez pořádného plánování ovšem může návštěva vyjít na docela pěknou sumu.

Gallery

Nemáte na to teďka čas? Uložte si článek na Pinteresu a čtěte později:

.

Městečko uprostřed pouště – San Pedro de Atacama

San Pedro de Atacama je malé městečko uprostřed pouště Atacama, ležící v nadmořské výšce 2400 m na hranicích s Bolívií a Argentinou. Tohle městečko v dnešní moderní době žije v podstatě pouze z turismu. Neskutečně nádherná okolní krajina se postarala o neuvěřitelné množství dech beroucích míst, na která se ze San Pedra můžete vydat, a s tím přišly i davy turistů, a samozřejmě také výdělku chtivých agentur.

I když jsme San Pedro navštívili v říjnu, což je nízká sezóna, na zaprášených ulicích se na nás valily davy mezinárodních turistů. Tahle vesnička je možná postavená pro turisty, žádný luxus nebo západní civilizaci zde ovšem nečekejte. Budovy jsou nízké, jednopatrové, postavené z bláta, písku a betonu. Wi-fi je špatné nebo neexistující a ceny restaurací a hotelů srovnatelné s těmi Evropskými. Ulice jsou nedlážděné a určené úplně všem – autům, chodcům, psům, i pouličním prodavačům – a jsou neustále plné.

Gallery

Hned po příjezdu jsme vyrazili do centra s účelem najít Wi-Fi a zjistit, kde budeme spát. Okamžitě na nás začali skákat agenti s nabídkou nejrůznějších výletů – 3 výlety za tolik a 6 za o něco víc. Jakmile jsme jednoho setřásli, hned u dalších dveří se skrýval jiný. Radši jsme se rychle schovali v nejbližší pizzerii (a naštěstí měla Wi-Fi, což jak jsme zjistili později, není v San Pedro bežné).

Velmi rychle jsme zjistili, že najít vhodné místo, kde večer složíme hlavu, tak snadné nebude – všechno bylo buď rezervované, nebo neuvěřitelně drahé. Dobře, na Evropské poměry normální ceny, ale my jsme se zrovna vrátili ze severní Argentiny a Paraguaye, kde jsme za spaní dávali max. 800 Kč/noc za oba, tady to bylo skoro dvakrát tolik! Nezbývalo nic jiného, než se s těmi cenami smířit a doufat, že pokoj aspoň bude mít okno, Neměl, ale byl aspoň blízko centra.

Přírodní krásy pouště Atacama

Jakmile jsme byli najezení a ubytování, měli jsme i dostatek energie čelit nátlaku průvodců a agentů. Tak jsme se vydali zpět do jámy lvové udělat průzkum, který jsem do té doby zanedbávala. V plánu bylo podívat se do několik agentur a zjistit, jaké jsou možnosti a kam se druhý den vydáme – ať už sami, nebo s průvodcem.

Kromě pár tipů na zajímavá místa od kamaráda ze Santiaga, jsem opravdu neměla tušení, co se dá v poušti Atacama vidět. Moc nás nepřekvapilo, že většina agentur nabízela ty samé výlety za hodně podobné ceny. Některé trvaly jen půl dne, jiné byly celodenní a kromě individuálních výletů všechny agentury nabízely i balíčky s více výlety buď s obědem, nebo návratem do města a pauzou na oběd.

Jediné co nám na konci dne zbylo, bylo vybrat si, kam pojedeme s agenturou a kam se vydáme sami. Nakonec se ukázalo, že jsme si to vybrali úplně naopak – koupili jsme výlet do míst, kam bychom hravě přijeli s naším autem, a naopak sami vyrazili do míst, kam by bylo lepší vyjet s agenturou…

Gallery

Co vidět v poušti Atacama a můžete tam vyrazit sami:

  • Vysokohorská jezera Miscanti a Miniques
  • Solné jezero a Piedras rojas (Rudé skály)
  • Laguna Chaxa a rezervace plameňáků
  • Solné pláně Atacama a jezírka Ojos deSalar
  • Valle de la Luna (Měsíční údolí) a Valle da la Muerte (Mrtvé údolí)
  • Jednodenní výšlap na horu Cerro Toco (5604 m) - pokud máte zkušenosti s podobnými výšlapy

Kam radši vyrazit s agenturou:

  • Dvoudenní výšlap na vulkán Licancabur (5920 m)
  • Astrologická exkurze a pozorování hvězd teleskopem
  • Horké prameny a laguna Cejar
  • Východ slunce u gejzíru Tatia
  • Několika denní výlet na Solné pláně Uyuni v Bolívii

Vysokohorská jezera Miscanti a Miniques

Tak jsme se hned první den v San Pedro de Atacama vydali na organizovaný výlet s hned 4 (!) zastávkami. Spolu s námi tam bylo dalších 10 lidí, což byla trošku úleva, protože velké skupiny většinou znamenají nekonečné čekání. O tomto výletu nás přesvědčila nižší cena a možnost zvládnout navštívit více míst v jednom dni, na co jsme ovšem nepomysleli, bylo to, že to taky znamená, že budeme mít na každém místě hodně málo času. Naštěstí to byla jediná věc, na kterou si ohledně tohoto výletu můžu stěžovat.

Naše první zastávka byly vysokohorské laguny Miscanti a Miniques, obě ležící ve výšce přes 4000 m. Pouze 30 minut z městečka po asfaltové cestě a ještě pár desítek minut po štěrkové a už jsme byli u vchodu do této chráněné oblasti. Začínala jsem pochybovat, že exkurze byla dobrou volbou – tohle by naše auto hravě zvládlo samo!

Po vstupu do parku jsme rychle projeli kolem první laguny a zastavili se až u druhé, kde jsme posnídali, dozvěděli se několik zajímavých faktů a pak jeli zase zpátky s krátkou zastávkou u první laguny. K pobřeží lagun se jít nesmělo – hnízdí tam ohrožení ptáci, které bychom mohli vyplašit, ale to nám vůbec nevadilo, protože výhledy byly super i z větší vzdálenosti.

Hodně mě mrzelo, že jsme u první laguny neměli více času a nemohli se projít kolem, hlavně proto, že určitá místa, které jsme jen projeli, měla nádherný výhled na okolní hory Miscanti a Miniques, které se zrcadlily v hladině jezer. Před námi ovšem byly ještě 3 zastávky, a tak jsme museli pokračovat dál…

Gallery

Solné jezero a Piedras rojas

Další zastávka byly slavné Rudé skály u solného jezera, skoro na hranici s Argentinou. Během asi hodiny nás k nim dovedla krásná nová asfaltka, která se stala příčinou, proč už se nesmělo chodit na pobřeží jezera. Před několika lety, sem totiž vedla jen stará a hodně špatná cesta a jediná možnost tak bylo přijet s průvodcem.

S novou asfaltkou ovšem turisti začali jezdit na vlastní pěst a jeden se rozhodl, že na jezero půjde kite surfovat – v této oblasti totiž fouká hodně silný vítr. Samozřejmě, místním, kteří mají jezero za posvátně, se to nelíbilo, a tak přístup k jezeru zakázali.

Je to opravdu škoda, tato sopečná krajina, která zabarvení získala z oxidace železa v půdě, je totiž opravdu nádherná. Na internetu jsem viděla spoustu fotek lidí, kteří se po těch rudých skalách na pobřeží jezera procházeli. Možná to jsou jednotlivci, kteří si neuvědomují, že je místo posvátné, nebo jde o staré fotky z doby, kdy cesta byla špatná, návštěvníci nepočetní a k pobřeží se stále mohlo chodit…

Gallery

Laguna Chaxa a rezervace plameňáků

Pokud si neskutečně přejete vidět divoké plameňáky, tak San Pedro de Atacama je to pravé místo. Jen 65 km od městečka se totiž nachází rezervace plameňáku na jezeře Chaxa. Naše třetí zastávka toho dne. Žijí zde 3 z 5 druhů plameňáků, a i když jsme během celého roku v Jižní Americe již viděli hodně plameňáků, nikdy jich nebylo tak moc pohromadě a tak blízko.

Naštěstí jsem s sebou měla svůj špionský objektiv s přibližováním na 70 m, a tak mám neskutečné množství fotek ze všech různých úhlů. A plameňáci mi s radostí pózovali – v letu, ve stoje, s rozpřaženými křídly, s hlavou ve vodě... Andský plameňák má černá křídla a patří mezi velmi ohrožené druhy. Čilské a Jamesovy plameňáky je těžší rozpoznat, protože jsou většinou růžovo-bílí, a taky patří mezi ohrožené druhy.

Gallery

Solné pláně Atacama a jezírka Ojos de Salar

Po obědě v jedné turistické restauraci u cesty jsme zamířili k posledním dvěma zastávkám – Solným pláním Atacama a jezírkům, ve kterých si statečnější mohli i zaplavat. Pokud myslíte na solné pláně, jako byly v Argentině a Bolívii, tak se pletete. Tady se po solné zemi nedá jet s autem, ani dělat opticky klamavé fotky. Atacama je chráněná krajinná oblast s ohroženými druhy ptáků a plameňáků a pravidla, kde se může chodit, jsou docela přísná. Není to ovšem o nic méně zajímavé místo.

V rezervaci plameňáků jsme se mohli procházet ohraničenými cestičkami a obdivovat krásu té bílé solné krajiny s vysokými sopkami a horami v pozadí. Pro mě bylo opravdu těžké, se od tohoto místa odtrhnout a vrátit se do auta. Nepřála jsem si nic víc, než mít alespoň ještě hodinu navíc a v tu chvíli jsem hodně litovala, že tam nejsme na vlastní pěst… K autu jsem přišla o 5 minut později, a to, že mě náš průvodce pokáral, jak pětiletou holčičku, mi mou náladu rozhodně nezlepšilo.

Zanedlouho mě ovšem docela rozveselilo to, když jsme přijeli k jezírkům Ojos de Salar – 2 hlubokým a dokonale oválným dírám v zemi, po okraj naplněnými s ledovou vodou, do kterých jsme mohli skočit. Tohle místo bychom asi sami nenašli, a i kdyby našli, nevěděli bychom, o co jde.

Tyhle dvě jezírka totiž leží zdánlivě uprostřed ničeho, mají dokonale kruhový tvar a každý rok se rozšiřují. Jedno je hluboké 35 m a hloubka druhého je neznámá, ví se ovšem, že jsou někde propojené. Ze vzduchu vypadají jako oči, proto se jím říká Ojos de Salar – Oči solných plání.

Pro mě to byla opravdu výzva, skočit dovnitř. Vodu zrovna nemiluju a myšlenka, že skáču do kdovíjak hluboké vody, kde se může skrývat bůhví co, mi moc odvahy nedodala. Ale nakonec jsem tam skočila a bylo to super.

Gallery

Valle de la Luna a Valle da la Muerte

Městečko San pedro de Atacama leží v obklopení pouště Atacama – proto to jméno. Je to nejsušší místo na Zemi, kde nikdy neprší a nachází se zde údolí zvané Valle de la Muerte - Mrtvé údolí. Kdybyste do tohoto údolí postavili šálek na kávu, ani po stovkách let by se nenaplnil vodou (i bez odpařování). Letos na jaře zde ovšem pršelo a byla to katastrofa – stále někdo zapírá klimatické změny, které se dějí?  (Více čtěte zde nebo se podívejte na YouTube na videa ze záplav v San Pedro de Atacama 2019)

Každopádně, kousek od Mrtvého údolí je Měsíční údolí - Valle de la Luna. Leží jen kousek od městečka a dalo by se tam dojít i pěšky, vstupné je v přepočtu tak 250 Kč a zahrnuje i několik vyhlídkových míst u cesty. Nám se ovšem nějak podařilo se sem dostat zdarma…

Druhý den v San Pedro de Atacama jsem si dopřála dopolední masáž a relaxaci v Spa centru a odpoledne jsme vyrazili k jezerům s horkou slanou vodou, které leží asi 70 km od městečka. Nevěděli jsme ovšem, že toto místo je od 16 hodin uzavřené, a že k němu vede naprosto otřesná prašná cesta.

Po 15 minutách, kdy jsme ujeli asi jen čtvrtinu vzdálenosti, jsme se rozhodli, že místo na koupačku pojedeme na Měsíc. U silnice k jezeru jsme viděli boční cestu s označením Valle de la Luna a tak jsme tam zabočili. Jenže místo ke vchodu jsme dojeli k závoře. Tak jsme zaparkovali, závoru obešli a vyrazili na procházku po měsíční krajině. Jen my a neskutečné ticho - rozhodně to stálo za trochu toho písku v botách…

Gallery

Jednodenní výšlap na horu Cerro Toco (5604 m)

Poslední den v San Pedro jsme se rozhodli vylézt si na nějakou horu. Naše podmínky byly, aby to byl jednodenní výlet, dostupný s naším mini autem a bez speciálního zimního vybavení (teplého oblečení jsme měli dost). Snad jediná hora, která splňovala tyto podmínky, byla Toco. A tak Primož stáhnul track na Wikilocu, a brzy ráno jsme vyrazili na cestu. Krásná štěrková cesta nás přivedla až k astrologické stanici na 5100 m, kde jsme zaparkovali a vydali se k vrcholu na 5604 m. Kromě nás už tam parkovaly 2 auta.

Po slabých 10 minutých chůze, už jsem toho rozhodnutí pěší túry na 5000 m začala litovat. Ledový vítr mě šlehal do tváří a vzduch byl tak řídký, že prostě nestačil. Snažila jsem se zhluboka dýchat, ale moc to nepomáhalo. Pomalu, krok za krokem, jsme stoupali výš a dýchali ještě hůř. V takové výšce není čas na rychlostní rekordy, tělo produkuje více červených krvinek, krev houstne a časté přestávky na pití jsou nezbytné. Jinak přijde hlavobol, a to nechcete. Jakoby ani nezáleželo na tom, jak pomalu jsem šla, po 2 metrech jsem byla zadýchaná jako po sprintu na 200 m.

Během takových výšlapů jsme moc nemluvili, ale času na přemýšlení bylo vždycky dost. Hlavou se mi honily miliony myšlenek, ale jedna se mezi všemi objevovala nejčastěji - proč že to vlastně dělám? Naštěstí nebylo moc času si tu otázku sama zodpovědět, už za hodinu a půl jsme stáli na vrcholu a odpověď přišla sama – přece kvůli těm výhledům :-D.

Gallery

Dvoudenní výšlap na sopku Licancabur (5920 m)

Licancabur je sopka, která se majestátně tyčí kousíček od města San Pedro na hranici s Bolívií. Se svou výškou 5920 m by to byl krásný příspěvek do naší sbírky zdolaných hor. Bohužel jsme během 4 dnů v San Pedro utratili docela slušnou sumičku, dát dalších 5000 Kč za dvoudenní výlet na vrchol této sopky se nám úplně nechtělo a k samostatnému výšlapu nám chybělo vybavení. Tak jsme si užívali výhledy na Licancabur pouze ze spodu a z vrcholu hory Toco.

Během západu slunce byla sopka krásně osvícená zapadajícím sluníčkem a kousek od města, u silnice k Měsíčnímu údolí, byla super vyhlídka, kde jsem si ten výhled mohla vychutnat. Dokonce se mi jeden den podařilo vstát i na východ slunce, ale ten byl docela zklamáním a krásným barvám západu nesahal ani po kotníky.

Gallery

Co ještě můžete vidět v poušti Atacama

Jak už jsem zmínila, toho, že jsem nerezervovala ubytování dopředu a na delší dobu jsem začala litovat hned, jak jsem zjistila, co všechno se dá v poušti Atacama vidět. Z toho co jsme nestihli, mě především mrzela tato místa:

Východ slunce u gejzíru Tatia

Dobře, východu slunce u gejzíru Tatia nebylo tak těžké se vzdát – i když jsem se těšila na skvělé fotky a podívanou, fakt, že se k němu jede 3-4 hodiny po docela špatné cestě a vyráží se ve 4 ráno, mi to docela usnadnil.

Horké prameny a laguna Cejar

Ano, přesně ty, ke kterým jsme vyrazili, předtím než jsme si to rozmysleli a šli radši do Měsíčního údolí. Horké prameny Puritama jsou slavné a většinou zaplněné a Laguna Cejar je trošku schovaná a potí se v ní mnohem méně lidí. Je to tak slané jezero, že na něm můžete ležet a vznášet se bez většího úsilí.

Gallery

Astrologická exkurze a pozorování hvězd teleskopem

Tuhle exkurzi jsme si rezervovali hned na první noc, jenže bylo trošku zataženo, a tak ji zrušili. A další dva dny bylo pořád zataženo, tak místo pozorování hvězd a planet na místě s nejjasnější oblohou na světě, kde má astrologickou stanici i NASA, jsme dostali zpátky peníze a utřeli nos.

Několika denní výlet na Solné pláně Uyuni v Bolívii

Salar de Uyuni v Bolívii je co by kamenem dohodil, a tak se tam pořádají několikadenní výlety přes poušť a kolem jezer až k ostrově kaktusů a neskutečné velké solné pláni Salar de Uyuni. I když jsou tyto exkurze mnohem dražší, než když se vyráží přímo z bolivijského městečka Uyuni, rozhodně to musí stát za to – Uyuni stále patří mezi má nejoblíbenější místa v Jižní Americe.

Gallery

Proč San Pedro de Atacama nepatří k mým oblíbeným místům v Jižní Americe?

I když si teď uvědomuju, že jsem vlastně nad San Pedrem docela nadšená a že je to opravdu nádherné místo plné přírodních krás, mezi moje oblíbená místa v Jižní Americe prostě nepatří. Proč? Všechny ty přírodní krásy jsme totiž během našeho roku v Jižní Americe viděli jinde a zadarmo.

San Pedro je ovšem místo místo, kde všechny tyto nádhery můžete vidět během jednoho nebo dvou týdnů. Což taky přitahuje neskutečné množství turistů a takový masový turismus už mě prostě nenadchne. Během naší roční cesty v Jižní Americe jsme se naučili mnohem více užívat místní kulturu, tiché výhledy do přírody, poznávat lidi, poslouchat jazyk a jíst to, co jí místní v jejich otlučených tmavých restauracích. To se nám líbí mnohem víc, než drahé hotely a restaurace, určené výhradně turistům.

V každém případě, pokud se rozhodnete k návštěvě San Pedra, určitě toho nebudete litovat…

Co vědět před návštěvou San Pedro de Atacama:

  • Je to velmi turistické místo, proto si rezervaci ubytování zajistěte dopředu, obzvláště pokud hledáte levnější místo s kuchyní
  • Většina restauraci hostům neposkytuje Wi-Fi
  • Spousta restaurací vám nedovolí objednat si pití bez jídla
  • Ceny jsou vyšší dokonce i na Čile – počítejte s velmi evropskými cenami v restauracích i hotelech  
  • Je to poušť, také počasí je během celého roku přijatelné, i když kvůli klimatickým změnám i v této poušti občas prší (únor) a i když toho moc nespadne, je to většinou záplavová katastrofa, tak před příjezdem radši zkontrolujte předpověď
  • I když je to poušť, pořád je na výšce 3000 m, což znamená docela zima v noci a na otevřeném prostoru, kde fouká. Během dne, když svítí sluníčko, je dost teplo na kraťasy a tričko.

Líbí se vám článek nebo plánujete cestování v Čile? Uložte si článek na Pinteresu abyste ho neztratili >>

.

 

Lokalita

Komentáře