San Pedro de Atacama - všechny krásy Jižní Ameriky na jednom místě

Poušť Atacama prostě musíte navštívit

Je to nádhera! Slyšeli jsme od mnohých cestovatelů i přátel, se kterými jsme mluvili o našich plánech procestovat Jižní Ameriku. Bez jakéhokoliv dalšího průzkumu jsem poušť Atacama přidala na seznam míst v Jižní Americe. Překvapivě nás tam naše cesta taky nakonec zavedla. Po několika týdnech v Saltě v severní Argentině jsme se vydali k hranicím s Chile s účelem navštívit toto místo, o kterém nám všichni pěli básně.

Jak jsme často dělali, ubytování jsme dopředu nerezervovali, přece jen jsme měli v plánu strávit zde jen několik dní. To byla ovšem velká chyba, vlastně dvě chyby. Pokoj jsme si měli najít aspoň pár týdnů dopředu, naplánovat jsme si měli více dní a hlavně – měla jsem se podívat, co se vlastně v té poušti Atacama dá dělat. Protože zajímavých míst je tam habaděj - bez pořádného plánování ovšem může návštěva vyjít na docela pěknou sumu.

Nemáte na to teďka čas? Uložte si článek na Pinteresu a čtěte později:

.

Městečko uprostřed pouště – San Pedro de Atacama

San Pedro de Atacama je malé městečko uprostřed pouště Atacama, ležící v nadmořské výšce 2400 m na hranicích s Bolívií a Argentinou. Tohle městečko v dnešní moderní době žije v podstatě pouze z turismu. Neskutečně nádherná okolní krajina se postarala o neuvěřitelné množství dech beroucích míst, na která se ze San Pedra můžete vydat, a s tím přišly i davy turistů, a samozřejmě také výdělku chtivých agentur.

I když jsme San Pedro navštívili v říjnu, což je nízká sezóna, na zaprášených ulicích se na nás valily davy mezinárodních turistů. Tahle vesnička je možná postavená pro turisty, žádný luxus nebo západní civilizaci zde ovšem nečekejte. Budovy jsou nízké, jednopatrové, postavené z bláta, písku a betonu. Wi-fi je špatné nebo neexistující a ceny restaurací a hotelů srovnatelné s těmi Evropskými. Ulice jsou nedlážděné a určené úplně všem – autům, chodcům, psům, i pouličním prodavačům – a jsou neustále plné.

Hned po příjezdu jsme vyrazili do centra s účelem najít Wi-Fi a zjistit, kde budeme spát. Okamžitě na nás začali skákat agenti s nabídkou nejrůznějších výletů – 3 výlety za tolik a 6 za o něco víc. Jakmile jsme jednoho setřásli, hned u dalších dveří se skrýval jiný. Radši jsme se rychle schovali v nejbližší pizzerii (a naštěstí měla Wi-Fi, což jak jsme zjistili později, není v San Pedro bežné).

Velmi rychle jsme zjistili, že najít vhodné místo, kde večer složíme hlavu, tak snadné nebude – všechno bylo buď rezervované, nebo neuvěřitelně drahé. Dobře, na Evropské poměry normální ceny, ale my jsme se zrovna vrátili ze severní Argentiny a Paraguaye, kde jsme za spaní dávali max. 800 Kč/noc za oba, tady to bylo skoro dvakrát tolik! Nezbývalo nic jiného, než se s těmi cenami smířit a doufat, že pokoj aspoň bude mít okno, Neměl, ale byl aspoň blízko centra.

Přírodní krásy pouště Atacama

Jakmile jsme byli najezení a ubytování, měli jsme i dostatek energie čelit nátlaku průvodců a agentů. Tak jsme se vydali zpět do jámy lvové udělat průzkum, který jsem do té doby zanedbávala. V plánu bylo podívat se do několik agentur a zjistit, jaké jsou možnosti a kam se druhý den vydáme – ať už sami, nebo s průvodcem.

Kromě pár tipů na zajímavá místa od kamaráda ze Santiaga, jsem opravdu neměla tušení, co se dá v poušti Atacama vidět. Moc nás nepřekvapilo, že většina agentur nabízela ty samé výlety za hodně podobné ceny. Některé trvaly jen půl dne, jiné byly celodenní a kromě individuálních výletů všechny agentury nabízely i balíčky s více výlety buď s obědem, nebo návratem do města a pauzou na oběd.

Jediné co nám na konci dne zbylo, bylo vybrat si, kam pojedeme s agenturou a kam se vydáme sami. Nakonec se ukázalo, že jsme si to vybrali úplně naopak – koupili jsme výlet do míst, kam bychom hravě přijeli s naším autem, a naopak sami vyrazili do míst, kam by bylo lepší vyjet s agenturou…

Co vidět v poušti Atacama a můžete tam vyrazit sami:

• Vysokohorská jezera Miscanti a Miniques
• Solné jezero a Piedras rojas (Rudé skály)
• Laguna Chaxa a rezervace plameňáků
• Solné pláně Atacama a jezírka Ojos deSalar
• Valle de la Luna (Měsíční údolí) a Valle da la Muerte (Mrtvé údolí)
• Jednodenní výšlap na horu Cerro Toco (5604 m) - pokud máte zkušenosti s podobnými výšlapy

Kam radši vyrazit s agenturou:

• Dvoudenní výšlap na vulkán Licancabur (5920 m)
• Astrologická exkurze a pozorování hvězd teleskopem
• Horké prameny a laguna Cejar
• Východ slunce u gejzíru Tatia
• Několika denní výlet na Solné pláně Uyuni v Bolívii

Solné jezero a Piedras rojas

Další zastávka byly slavné Rudé skály u solného jezera, skoro na hranici s Argentinou. Během asi hodiny nás k nim dovedla krásná nová asfaltka, která se stala příčinou, proč už se nesmělo chodit na pobřeží jezera. Před několika lety, sem totiž vedla jen stará a hodně špatná cesta a jediná možnost tak bylo přijet s průvodcem.

S novou asfaltkou ovšem turisti začali jezdit na vlastní pěst a jeden se rozhodl, že na jezero půjde kite surfovat – v této oblasti totiž fouká hodně silný vítr. Samozřejmě, místním, kteří mají jezero za posvátně, se to nelíbilo, a tak přístup k jezeru zakázali.

Je to opravdu škoda, tato sopečná krajina, která zabarvení získala z oxidace železa v půdě, je totiž opravdu nádherná. Na internetu jsem viděla spoustu fotek lidí, kteří se po těch rudých skalách na pobřeží jezera procházeli. Možná to jsou jednotlivci, kteří si neuvědomují, že je místo posvátné, nebo jde o staré fotky z doby, kdy cesta byla špatná, návštěvníci nepočetní a k pobřeží se stále mohlo chodit…

Solné pláně Atacama a jezírka Ojos de Salar

Po obědě v jedné turistické restauraci u cesty jsme zamířili k posledním dvěma zastávkám – Solným pláním Atacama a jezírkům, ve kterých si statečnější mohli i zaplavat. Pokud myslíte na solné pláně, jako byly v Argentině a Bolívii, tak se pletete. Tady se po solné zemi nedá jet s autem, ani dělat opticky klamavé fotky. Atacama je chráněná krajinná oblast s ohroženými druhy ptáků a plameňáků a pravidla, kde se může chodit, jsou docela přísná. Není to ovšem o nic méně zajímavé místo.

V rezervaci plameňáků jsme se mohli procházet ohraničenými cestičkami a obdivovat krásu té bílé solné krajiny s vysokými sopkami a horami v pozadí. Pro mě bylo opravdu těžké, se od tohoto místa odtrhnout a vrátit se do auta. Nepřála jsem si nic víc, než mít alespoň ještě hodinu navíc a v tu chvíli jsem hodně litovala, že tam nejsme na vlastní pěst… K autu jsem přišla o 5 minut později, a to, že mě náš průvodce pokáral, jak pětiletou holčičku, mi mou náladu rozhodně nezlepšilo.

Zanedlouho mě ovšem docela rozveselilo to, když jsme přijeli k jezírkům Ojos de Salar – 2 hlubokým a dokonale oválným dírám v zemi, po okraj naplněnými s ledovou vodou, do kterých jsme mohli skočit. Tohle místo bychom asi sami nenašli, a i kdyby našli, nevěděli bychom, o co jde.

Tyhle dvě jezírka totiž leží zdánlivě uprostřed ničeho, mají dokonale kruhový tvar a každý rok se rozšiřují. Jedno je hluboké 35 m a hloubka druhého je neznámá, ví se ovšem, že jsou někde propojené. Ze vzduchu vypadají jako oči, proto se jím říká Ojos de Salar – Oči solných plání.

Pro mě to byla opravdu výzva, skočit dovnitř. Vodu zrovna nemiluju a myšlenka, že skáču do kdovíjak hluboké vody, kde se může skrývat bůhví co, mi moc odvahy nedodala. Ale nakonec jsem tam skočila a bylo to super.

Jednodenní výšlap na horu Cerro Toco (5604 m)

Poslední den v San Pedro jsme se rozhodli vylézt si na nějakou horu. Naše podmínky byly, aby to byl jednodenní výlet, dostupný s naším mini autem a bez speciálního zimního vybavení (teplého oblečení jsme měli dost). Snad jediná hora, která splňovala tyto podmínky, byla Toco. A tak Primož stáhnul track na Wikilocu, a brzy ráno jsme vyrazili na cestu. Krásná štěrková cesta nás přivedla až k astrologické stanici na 5100 m, kde jsme zaparkovali a vydali se k vrcholu na 5604 m. Kromě nás už tam parkovaly 2 auta.

Po slabých 10 minutých chůze, už jsem toho rozhodnutí pěší túry na 5000 m začala litovat. Ledový vítr mě šlehal do tváří a vzduch byl tak řídký, že prostě nestačil. Snažila jsem se zhluboka dýchat, ale moc to nepomáhalo. Pomalu, krok za krokem, jsme stoupali výš a dýchali ještě hůř. V takové výšce není čas na rychlostní rekordy, tělo produkuje více červených krvinek, krev houstne a časté přestávky na pití jsou nezbytné. Jinak přijde hlavobol, a to nechcete. Jakoby ani nezáleželo na tom, jak pomalu jsem šla, po 2 metrech jsem byla zadýchaná jako po sprintu na 200 m.

Během takových výšlapů jsme moc nemluvili, ale času na přemýšlení bylo vždycky dost. Hlavou se mi honily miliony myšlenek, ale jedna se mezi všemi objevovala nejčastěji - proč že to vlastně dělám? Naštěstí nebylo moc času si tu otázku sama zodpovědět, už za hodinu a půl jsme stáli na vrcholu a odpověď přišla sama – přece kvůli těm výhledům :-D.

Dvoudenní výšlap na sopku Licancabur (5920 m)

Licancabur je sopka, která se majestátně tyčí kousíček od města San Pedro na hranici s Bolívií. Se svou výškou 5920 m by to byl krásný příspěvek do naší sbírky zdolaných hor. Bohužel jsme během 4 dnů v San Pedro utratili docela slušnou sumičku, dát dalších 5000 Kč za dvoudenní výlet na vrchol této sopky se nám úplně nechtělo a k samostatnému výšlapu nám chybělo vybavení. Tak jsme si užívali výhledy na Licancabur pouze ze spodu a z vrcholu hory Toco.

Během západu slunce byla sopka krásně osvícená zapadajícím sluníčkem a kousek od města, u silnice k Měsíčnímu údolí, byla super vyhlídka, kde jsem si ten výhled mohla vychutnat. Dokonce se mi jeden den podařilo vstát i na východ slunce, ale ten byl docela zklamáním a krásným barvám západu nesahal ani po kotníky.

Astrologická exkurze a pozorování hvězd teleskopem

Tuhle exkurzi jsme si rezervovali hned na první noc, jenže bylo trošku zataženo, a tak ji zrušili. A další dva dny bylo pořád zataženo, tak místo pozorování hvězd a planet na místě s nejjasnější oblohou na světě, kde má astrologickou stanici i NASA, jsme dostali zpátky peníze a utřeli nos.

Několika denní výlet na Solné pláně Uyuni v Bolívii

Salar de Uyuni v Bolívii je co by kamenem dohodil, a tak se tam pořádají několikadenní výlety přes poušť a kolem jezer až k ostrově kaktusů a neskutečné velké solné pláni Salar de Uyuni. I když jsou tyto exkurze mnohem dražší, než když se vyráží přímo z bolivijského městečka Uyuni, rozhodně to musí stát za to – Uyuni stále patří mezi má nejoblíbenější místa v Jižní Americe.

Proč San Pedro de Atacama nepatří k mým oblíbeným místům v Jižní Americe?

I když si teď uvědomuju, že jsem vlastně nad San Pedrem docela nadšená a že je to opravdu nádherné místo plné přírodních krás, mezi moje oblíbená místa v Jižní Americe prostě nepatří. Proč? Všechny ty přírodní krásy jsme totiž během našeho roku v Jižní Americe viděli jinde a zadarmo.

San Pedro je ovšem místo místo, kde všechny tyto nádhery můžete vidět během jednoho nebo dvou týdnů. Což taky přitahuje neskutečné množství turistů a takový masový turismus už mě prostě nenadchne. Během naší roční cesty v Jižní Americe jsme se naučili mnohem více užívat místní kulturu, tiché výhledy do přírody, poznávat lidi, poslouchat jazyk a jíst to, co jí místní v jejich otlučených tmavých restauracích. To se nám líbí mnohem víc, než drahé hotely a restaurace, určené výhradně turistům.

V každém případě, pokud se rozhodnete k návštěvě San Pedra, určitě toho nebudete litovat…

Co vědět před návštěvou San Pedro de Atacama:

• Je to velmi turistické místo, proto si rezervaci ubytování zajistěte dopředu, obzvláště pokud hledáte levnější místo s kuchyní
• Většina restauraci hostům neposkytuje Wi-Fi
• Spousta restaurací vám nedovolí objednat si pití bez jídla
• Ceny jsou vyšší dokonce i na Chile – počítejte s velmi evropskými cenami v restauracích i hotelech  
• Je to poušť, také počasí je během celého roku přijatelné, i když kvůli klimatickým změnám i v této poušti občas prší (únor) a i když toho moc nespadne, je to většinou záplavová katastrofa, tak před příjezdem radši zkontrolujte předpověď
• I když je to poušť, pořád je na výšce 3000 m, což znamená docela zima v noci a na otevřeném prostoru, kde fouká. Během dne, když svítí sluníčko, je dost teplo na kraťasy a tričko.

Líbí se vám článek nebo plánujete cestování v Chile? Uložte si článek na Pinteresu abyste ho neztratili >>

.