Cabo Polonio - rybářská vesnička, kde se zastavil čas

V malé uruguayské vesnici Cabo Polonio můžete cestovat v čase. Nenajdete zde asfaltované silnice, elektriku, wi-fi ani vodovod, místo toho zde čeká jedinečná zkušenost s životem na uruguayském pobřeží tak, jak se žil před desítkami let. Pro turisty a cestovatele je to skvělá příležitost, jak uniknout shonu a stresu každodenního moderního života.

Cabo Polonio leží na severním pobřeží Uruguaye, přibližně na půl cesty mezi dalšími dvěma oblíbenými plážovámi resorty Punta del Diablo a La Paloma. Pokud jste někdy četli o zajímavých místech v Uruguayi, jsem si jistá že Cabo Polonio najdete mezi top 5.

Celá zkušenost s návštěvou vesnice Cabo Polonio je dobrodružná už od samého začátku, do vesnice se totiž můžete dostat jen jízdou přes pláž a písečné duny, a to s kamionem předělaným na dvoupatrový „autobus“... Zatímco většina lidí se rozhodne jen pro jednodenní návštěvu tohoto ospalého městečka, jeho klid a atmosféru si snadno můžete vychutnat i po více dní. Jediné, co budete potřebovat, jsou plavky a nabitý telefon či foťák na zachycení neskutečných západů slunce.  

Čtěte více o vesnici Cabo Polonio:

• Jeden den v Cabo Polonio našima očima
• Co dělat v Cabo Polonio
• Jak se dostat do Cabo Polonio
• Co ještě potřebujete vědět, před návštěvou Cabo Polonio

Podívejte se na video z naší návštěvy Cabo Polonio:

Jeden den v Cabo Polonio našima očima

Ráno jsme si vychutnali poslední snídani v našem domečku v Punta del Diablo a vyrazili směr jih, do La Paloma, kde jsme měli rezervované poslední tři dny v Uruguayi v domečku na pláži. Nejdřív ovšem celý den v Cabo Polonio – ikonické rybářské vesničce o které jsme si přečetli spoustu zajímavých informací. Třeba to, jak tam stále žijí bez vody a elektriky a lákají na to turisty…

Dostat se do vesničky Cabo Polonio není tak snadné, nevede tam totiž žádná silnice a vstup s auty je povolen jen místním obyvatelů a turistickým autobusům. Terminál těchto autobusů byl tedy naše první destinace.

Zaparkovali jsme na velkém parkovišti u moderně vypadající budovy, koupili si zpáteční jízdenku za 250 UYU (asi 125 CZK) a při čekaní na odjezd dalšího autobusu využili čas čtěním historických faktů o této veničce v budově terminálu.

Houpavá jízda po písečných dunách

Při prvním pohledu na turistický „autobus“ mi žíly zaplavila vlna adrenalinu. Kamion předělaný na dvoupatrové vozidlo pro převážaní pasažerů měl i prominentní sedadla na střeše kabiny řidiče, samozřejmě jsme okamžitě využili příležitost a vyšplhali se rovnou tam.

Jenže pak přišlo překvapení. Místo abychom vyrazili, zaparkoval před námi jiný kamion, uvázal nás na lano a začal táhnout. Obličeje nám zaplavil oblak prachu, písku a plynů z motoru a my jme začali litovat rozhodnutí sedět na střeše v první řadě… Naštěstí, motor našeho vozidla během pár minut nastartoval a dál už jsme vyrazili samostatně a mohli si tak užívat téměř lunaparkovou divokou jízdu po písečných dunách.

Křečovitě přilepení na zábradlí před námi jsme si to užívali jen asi 15 minut, než jsme dorazili na uhlazený povrch pláže. Před námi se otevřel výhled na nekonečný oceán, dlouhý pruh vybělené pláže a vesničku s majákem daleko před námi. Ve vzduchu byla cítit sůl, a my jsme si už klidnější jízdu užívali se sluncem na tváři a větrem ve vasech…

… jenže pak to zase chcíplo. A nechtělo to nastartovat. Natěšeným turistům pomalu začala docházet trpělivost a několik zbývajících km se rozhodli dojít po pláži pěšky. No, my jsme si počkali a během 5 minut je všechny předjeli a dorazili do Cabo Polonio.

První dojem z Cabo Polonio: očekávání a skutečnost

Místo dlážděných silnic či chodníků jen písek, čerstvý vzduch, sluníčko a hudba – prostě taková hipísácká pohodička. Počkat, hudba? Vždyť tady přece není elektrika?! Sluch mě nemátl, po rozhlédnutí jsem si všimla i cedulí směřující k vychlazeným pivům s možností platby s kartou.

Na druhý pohled jsem si pak všimla větrných generátorů na elektriku a rezervoárů na dešťovku na střechách domečků. No jasně, výhody moderního života se přece dají získat mnohými alternativními metodami i na těch nejodlehlejších místech…

Naše první kroky vedly směrem k uličce, kterou jsme považovali za místo všeho dění. Jeden vedle druhého zde byly poskládány dřevěné stánky s místními suvenýry a bary. Naše první kroky vedly do stánků - na začátku podzimu jsem neočekávala slunečných 28°C, což potvrzovala i (očivině špatná) předpověď počasí. Jenže sluníčko bylo neuprosné… Slamák z mořské trávy a háčkované bikini – byla jsem ready na den na pláži.

Procházka celou vesničkou trvala asi 30 minut, a stáli jsem opět na hlavní ulici, co teď? Ok, dneska to bude hodně na pohodu, řekli jsme si, a vyrazili k první ceduli lákající na vychlazené pivo… Ve stínu dřevěné terasy a za společnosti několika koťat jsme zůstali i na oběd a až odpoledne pak vyrazili objevovat vzdálenější kouty poloostrova.

Lachtani, ztroskotané lodě a krvácející západ slunce

V Cabo Polonio je druhá největší kolonie lachtanů v Uruguayi, vyhřívají se na sluníčku a na skalách pod majákem je na ně krásný pohled doprovázený silnou vůní ryb. Navzdory tomu jsme si sledováním jejich hrátek hladily duši dobrou půlhodinku, než jsme vyrazili na vrchol majáku pro pořádné výhledy do okolí – na celou vesnici, poloostrov, pláže na severu i jihu, písečné duny na západě a nekonečný oceán na východě.

V době kolonizační leželo Cabo Polonio na hranici mezi španělským a portugalským územím a i díky této pozici a skalnatým břehům se v oceánu skrývají mnohé vraky lodí. Mořské dno ovšem ještě nebylo pořádně prozkoumáno, takže pro nás jakákoliv temnější skvrna na hladině oceánu představovala ztracený poklad a každá větší vlna byla ploutev delfína či orky odplouvající s tajemstvím jejich pozice a obsahu….

I po návštěvě majáku a lachtanů bylo slunce ještě stále vysoko na nebi, tak jsme se nejdříve vydali skákat přes vlny na severní pláž. Poté jsme přes vesnici se zastávkou v jejich jediném obchudků a doplnění zásob tekutin vyrazili ještě na jižní pláž, na sledování západu a popíjení chladivého moku. V plánu bylo stihnout autobus v 7 večer – než se úplně setmí a my bysme tu zastávku na hromadě písku ve tmě asi nenašli – na pouliční osvětlení jim totiž elektrika nevystačí…

Co dělat v Cabo Polonio

• Faro Cabo Polonio – maják je dominanta vesničky a poskytuje skvělé výhledy do okolí – celý poloostrov s vesnicí, obě pláže i lachtaní kolonii pod ním
• Kolonie lachtanů – leží hned pod majákem, lachtani se často sluní na kamenech, bližší přístup ovšem není možný, aby je turisti nerušili
• Procházka vesnicí – je velmi malá a v podstatě nemá žádné ulice – skvělá příležitost objevovovat zajímavá zákoutí na vlastní pěst
• Plážové povalečství – vesnička je v podstatě obklopená písčitou pláží ze severu i z jihu
• Vyražte na surf – ať už jste profící nebo začátečníci, pujčte si desku nebo se zeptejte na lekce surfování
• Vypněte – zapomeňte na všechno, na mobil, internet a všechny starosti a plány do budoucna, s pivem na pláži či koktejlem v plážovém baru si vychutnejte klid tohoto místa
• Běžte nakupovat – podél „hlavní ulice“ je spousta obchůdku s ručně dělanými suvenýry, uděljte si radost a podpořte místní řemeslníky.
• Hodně foťte – maják, lachtany, západ slunce, rustikální vzhled okolí – Cabo Polonio je ráj pro fotografy (já mám podezření, že se mi fotky při přenosu smazaly z disku, protože jih mám podezřele málo…)

Jak se dostat do Cabo Polonio

• Odbočka k Cabo Polonio je severně od La Paloma, na 264 km Ruty 10.
• Auto zaparkujte na autobusovém terminálu a do vesnice se vydejte pěšky nebo 4x4 kamionem předělaným na dvoupatrový autobus.
• K autobusovému terminálu se dostanete také veřejnou dopravou z Montevidea či jiných měst.
• Jízdní řád kamiono-busů najdete zde a jízdní řád veřejné dopravy zde.

Co ještě potřebujete vědět, před návštěvou Cabo Polonio

• Zdroj elektriky je limitovaný (generátory, vítr, slunce), proto se ujistěte, že baterie všech vašich přístrojů jsou plné
• V celé vesničce je jeden malý obchůdek s potravinami se základními věcmi
• Spousta míst stále neposkytuje wi-fi, platba je často možná jen hotově
• Bankomaty nejsou, hotovost musíte mít s sebou
• K dispozici jsou různé druhy ubytovaní – hostely, penziony, plážové domky. Ceny se pohybuji od 20 € až do 200 € / noc. Před rezervací se ujistěte, že mají teplou vodu, není to zde standard.
• V hlavní sezóně rezervujte ubytování dopředu, ceny mohou být až 3x vyšší (leden – únor)
• Ubytování hned u pláže vedle majáku si promyslete – docela to tam zapáchá rybami

Líbí se vám článek nebo plánujete cestu do Uruguaye? Uložte si článek na Pinteresu pro pozdější čtení: 

.