fb
CzickOnTheRoad
CzickOnTheRoad

/ / Výšlap na ledovec Chicon, majestátní horu nad Urubambou

Peru

Výšlap na ledovec Chicon, majestátní horu nad Urubambou

Když jsme zjistili, že se dá vylézt na ten nádherný ledovec nad Urubambou, který většina lidí obdivuje jen ze spodu, bylo jasné, že si tuto příležitost nenecháme utéct. A tak jsme se jedno sobotní ráno vydali na tuto náročnou túru.
Výšlap na ledovec Chicon, majestátní horu nad Urubambou

Chicon, zdroj vody celé oblasti Urubamby

Chicon leží v nadmořské výšce 5300 m a je obklopen sněhem a nádherně modrými lagunami. Věděli jsme, že tato túra bude náročná. Primož nastudoval mapy, gps treky a výšlapy ostatních milovníků hor, takže jsme věděli, že je před námi 5 km a 1500 m zdvihu. Normálně by se mi to nezdálo tak moc, ale při výchozím bodě ve výšce 3800m jsem věděla, že moje plíce to budou jen těžko rozdýchávat…

V plánu bylo vyrazit v 6 ráno, ale my to ranní vstávání moc nedáváme, takže jsme vyjížděli až po 7, což s plánem přijít až na ledovec docela zamávalo. Druhý podraz byl, že v půlce cesty k výchozímu bodu, cesta náhle skončila. No náhle, někdo tam prostě postavil zamčenou bránu. Tak nám nezbylo nic jiného, než zaparkovat a dál se vydat pěšky. K už takovému zpoždění se teda přidaly ještě skoro dvě hodiny, 6 km a 500 výškových metrů chůze.

Gallery

Mlhavé když je ráno a touláš se sám

Ráno nás přivítalo mlhou a mrholením, my jsme se ovšem tomuto zachmuřenému počasí nepoddali a vesele vykročili směrem k ledovci. První dvě hodiny jsme chodili po docela slušné polní cestě, několikrát jsme museli přejít, přebrodit či přeskočit řeku, až jsme se nakonec dostali k menší pláni, kde se cesta změnila v cestičku a začala prudce stoupat po stráních – to byl náš původní výchozí bod.

Další tři hodiny jsme strávili škrabáním se po strmých stráních a lapáním po dechu. Jakmile jsme se začali přibližovat hranici 4000m, dýchání se stalo velmi náročným a museli jsme častěji zastavovat, abychom se trochu nadýchali. Stoupající cestička se zdála být nekonečnou, vždy když jsem přišla na vrchol jednoho kopce, doufajíce, že spatřím lagunu, objevil se další kopec.

Gallery

Strmé stráně a nádherné rostlinstvo

V jednu chvíli jsme sešli z výrazně vyznačené cestičky na menší boční a dostali se na tak strmý sráz, že jsem se po něm musela vyškrábat skoro po všech čtyřech. V tu chvíli mě musel Primož motivovat jahodami skrytýma v  baťohu, jinak bych si tam sedla a ani se nehla… Jak jsme ale později zjistili, tahle zkratka se nám vyplatila, jinak bychom ten kopec museli obcházet – prvně dolů a pak zase nahoru.

Ani časté chvíle odpočinku ovšem nebyly promarněny, za námi se neustále rozprostíral nádherný pohled na Posvátné údolí a Urubambu, a jakmile se mlha protrhala, mohli jsme si užívat i výhled před námi na zasněžený ledovec. Kromě toho se kolem nás rozprostíralo nepřeberné množství neznámé a zajímavé flory. Každý chvilka odpočinku tedy byla využita k focení.

Gallery

Modrá hladina laguny Juchuycocha

Po nekonečných 3 hodinách utrpení se před námi konečně objevily modré vody laguny Juchuycocha – a veškeré utrpení a bolest byly zapomenuty. Klidná hladina laguny měnila svou barvu podle toho, odkud jsme se na ni dívali, z tyrkysové na královsky modrou, a kolem nás nebylo slyšet nic, než hvízdání větru. Mraky se v tu chvíli taky protrhaly a přestalo poprchávat, tak jsme si našli klidné místo a poobědvali jsme s pohledem na jedné straně na lagunu a na druhé na ledovec.

Odolat pokušení pokračovat v cestě až k ledovci nebylo jednoduché, ale po občerstvení nám zbývaly už jen 4 hodiny denního světa a celých 20 km k autu a tak jsme se radši vydali na cestu dolů. Skoro celou cestu zpět jsme měli před očima pláň, kde jsme začali stoupat a tak nám to nedalo a hledali jsme vhodné místo, kde bychom po tom kopci mohli šupnut dolů. A nakonec jsme ho našli a ušetřili si tak alespoň půl hodiny útrpného klesání. Ano, ani dolů to není jednoduché, ti, co mají bolavá kolena, o tom něco ví…

Gallery

Myslíš, že tady jsou piraně?

Nakonec jsme cestu zpět zvládli v rekordním čase, tak nám bylo trochu líto, že jsme se nahoře nezdrželi déle, nezaplavali si v té ledově modré vodě, nebo se aspoň nevydali ještě kousek směrem k ledovci. Co myslíte vy, je voda v laguně úplně ledová? A myslíte si, že tam jsou nějaké vodní potvůrky? Já se jich totiž hrozně bojím, jinak bych si určitě zaplavala. Primož tvrdí, že tam nic nežije, ale moc jsem mu to nevěřila…

Výšlap na Chicon v číslech:

20 km, 8 hodin, 1456 nabraných výškových metrů, nejvyšší bod 4686 m n.m.

 

Lokalita

Komentáře