Sněhový výšlap na Snežnik a jak se to nedělá

*Příběh byl původně publikován ve Slovinském outdoor magazínu Kibubazin, kde v rámci soutěže Zimní příběhy vyhrál první cenu.

Češka na výletě ve slovinských horách

Znáte ten vtip o Češce ve slovinských horách? Nejspíš ne, ale všichni Slovinci ho znají díky zábavným historkám o horské službě zachraňující každoročně několik Čechů, kteří se do hor vydají s nedostatečnou výbavou. Klidně by to mohl být vtip o mně. Můj první výlet do slovinských hor vedl rovnou na nejvyšší horu Slovinska Triglav, měla jsem běžecké tenisky a v baťůžku jednu musil tyčinku… To je ovšem úplně jiný příběh, teď vám chci vyprávět o tom, jak jsem šla poprvé na výšlap ve sněhu.

Jednoho únorového dne ke mně přišla Neža a řekla: „Jdeme na výšlap ve sněhu, bude to sranda“. Primož, zkušený horal, který většinou chodil do hor s námi, byl na lyžování ve Francii, a tak jsme v tom byly jen my dvě a já jsem tak nějak tušila, že to nebude tak růžové, jak si to Neža představuje. Tenkrát jsem ještě nevěděla, že Neža vždycky vybere nejdelší trasu, protože ona jde přece chodit, ne sedět v autě. Taky jsem nevěděla, že její oblíbená odpověď na všechny možné problémy je „Pohoda, to nějak zvládnem“. To vše jsem zjistila tu únorovou neděli před dvěma lety.

Kam na výlet ve Slovinsku? V zimě třeba na Snežnik

V plánu bylo vydat se pro změnu na Doleňsko na Snežnik (1796 m), který s čerstvě napadaným půl metrem sliboval neuvěřitelnou bílou idylku. Díky své snadné přístupnosti a blízkosti Lublani, je Snežnik skvělou destinací na zimní výšlapy. Nahoru vede více cest, ale Neža pro nás vybrala Leskovu dolinu proto, že je nejblíž k Lublani a nejdál od vrcholu hory. Předpokládaný čas chůze byl 3,5 h, ale Neža prohlásila, že to je čas pro sráče a že my jsme přece v kondici a ve dvou hoďkách budeme nahoře. Ten den jsme zjistily, že čas chůze ve sněhu by měl být s dvěma násoben, ne dělen.

První problém ovšem nastal, než jsme vůbec vyšly – autíčko se nám zahrabalo do sněhu hned, jak jsme sjely z odklizené cesty na tu lesní, naštěstí přesně v místě, kde jsme chtěly parkovat. Asi 5 minut jsme se snažily ho vyhrabat, když se před námi na lesní cestě objevil obrovský tereňák s ještě větším chlapem vevnitř. Kvůli naší šikovnosti nemohl projet, tak mu nezbývalo nic jiného, než vyhrnout rukávy, popadnout lopatu a pomoct nám. Nakonec s tím autem musel i sám vyjet, protože Neža díky memu skvělému navigování na kterou stranu má točit volantem, z toho sněhu prostě nemohla. Znáte to, levá – pravá, jabka – hrušky…. Lesní obr zmáčknul své velké tělo do toho malého auta, odvezl ho na roh na odklizenou cestu a říká:

“Tú ho nechte, dneska už tú níc nepojede. Kam vůbec idete cérenky?“

“Na Snežnik“

“jaooo, to máťe dobrých 5 hodín, pojdite račejc domá”

“Pohoda, to nějak zvládnem…”

Mě to musela Neža dodatečně přeložit, protože díky jeho „doleňskému“ dialektu jsem mu rozuměla každé třetí slovo. Myslím, že on pak po našem odchodu volal horskou službu, aby je upozornil, že dneska možná budou mít něco na práci, zatímco my s Nežou jsme si mumlaly pod fousy, že takový obr určitě potřebuje nahoru 5 hodin, a že my to hravě zvládneme za dvě…

Turistické trasy ve Slovinsku jsou dobře značené, ale…

Jedním z důvodů, proč jsou Slovinské hory rájem pěší turistiky, jsou jejich dobře značené cesty. To ovšem platí pouze tehdy, když se značky neskrývají pod sněhem. A tak jsme my našly tu první, která vedla rovnou do lesa a byla na dlouhou dobu taky poslední. V lese jsme šly po vyšlapané cestičce, klábosily a až asi po půl hodině zjistily, že vlastně vůbec nevíme, kde jsme. Po rychlé konzultaci s Google mapami jsme zjistily, že jsme od vrcholu Snežniku dál, než na začátku. Velkou hlavu jsme si z toho nedělaly a jednoduše jsme při první příležitosti zahnuly do leva a po další půlhodině taky uviděly další značku. A společně se značkou se objevily i stopy od lyží – logicky jsme se vydali po stopách lyžaře, protože kam může lyžař, můžeme i my, nebo ne?

Zanedlouho jsme přišly ke svahu, který se začal rychle zvedat a na kterém i končily stopy lyží – lyžař se prostě otočil a hezky si to dolů sjel. Jenže Google nám řekl, že směrem nahoru leží náš vysněný vrchol, tak jsme odvážně vyšláply, i když opět nikde v dohledu nebyly žádné značky. Přitom jsme si říkaly, jak se nám po takové makačce pěkně vyrýsují prdelky. A za chvíli se objevily i značky, sice trošku jiné, než většinou, ale říkaly jsme si, že ti Doleňci jsou prostě divní a asi mají i divné značení cest. Tak jsme se hezky brodily tím sněhem až k vrcholu, kde jsme doufaly na nádherný výhled přes zasněžené Slovinsko až do Chorvatska.

Slovinské hory mají ty nejkrásnější výhledy

A na vrchol jsme i přišly a ten výhled byl opravdu dech beroucí – před námi se zvedal Snežnik v celé své kráse, a to stále pořádně daleko. Chodily jsme už přes 3 hodiny. Já jsem se skoro rozbrečela - neměla jsem s sebou ani žádné jídlo, protože Neža mi v Horské chatě na Snežniku slíbila polívku a štrůdl. Bezradně jsme se na sebe podívaly a Neža prohlásila něco, co jsem od ní nikdy předtím a ani nikdy potom neslyšela: „Co kdybychom se vrátily?“. Než jsme se vydaly na zpáteční cestu, jsme si ovšem našly pěkné slunné místečko, kecly do sněhu a snědly Nežinu svačinku – ona totiž s sebou jídlo vždycky má. A bylo nám hezky. Sluníčko svítilo a my měly krásný výhled na Snežnik, který jsme nakonec společně s Primožem pokořili o měsíc později.

Dolů to pak šlo rychle – trošku jsme běžely, trošku jely po prdeli a za necelou hodinku přišly do auta, které na nás čekalo přesně tam, kde ho švarný lesník zaparkoval. A co byly ty speciální značky, které jsme viděly? Dvě vodorovné červené čáry ve Slovinsku označují hranice lesních revírů, jak nám blahosklonně oznámil Primož, když se o týden později vrátil z lyžování…

Jak se připravit na zimní výlet do Slovinských hor

O dva roky později, s mnohem více zkušenostmi a po zdolání Snežniku z druhé strany, se s vámi můžu podělit o rady, které mi tehdy nikdo neřekl. Takže až se vy vydáte v zimě na Snežnik, nebo kteroukoliv jinou horu, zvládnete to až do cíle:

• Vždycky s sebou mějte nějakou svačinku a dostatek vody
• Před výšlapem vždy zkontrolujte počasí, obzvláště v zimě
• Mějte s sebou náhradní oblečení a buďte připraveni na změny počasí
• Pokud neznáte cestu nahoru jako svoje boty, mějte s sebou GPS navigaci – na mobilu nebo na hodinkách, tak najdete cestu zpět, i když se ztratíte
• Nezapomeňte, že v zimě se značky mohou skrývat pod sněhem
• Značení turistických tras ve Slovinsku je vždy červený kruh s bílou tečkou uprostřed
• Na zimní túry do hor ve Slovinsku budete potřebovat návleky a mačky
• Nejlepší výchozí bod na zimní túru na Snežnik jsou Sviščaki (2 hodiny nahoru), obzvláště za slunných víkendů je cestička prošlapaná, takže se rozhodně neztratíte – pro srovnání mrkněte na obě mapy našich treků níže.

A kam se ještě vydat v zimě do hor ve Slovinsku?

V zimě jsou hory ve Slovinsku zasněžené a ne všechny jsou vhodné k výšlapům, pokud nejste zkušení horolezci po ledu. Většina z těch nižších ovšem se svou sněhovou idylkou přímo láká k zimnímu dobrodružství, jsou to například:

• Ratitovec (1678 m) – Škofjeloško pohorje, 2-3 hodiny chůze
• Mrzlica (1121 m) – Zasavsko - Posavsko, 2,5 hodiny chůze
• Viševnik (2052 m) – Julske Alpy, 2-3 hodiny chůze
• Komen (1684 m) – Kamnicko-Savinjske Alpy, 2 hodiny chůze
• Kriška gora (1471m) – Kamnicko-Savinjske Alpy, 2 hodiny chůze
• Tolsti vrh  (1715 m) –  Kamnicko-Savinjske Alpy, 2 hodiny chůze
• Lubnik (1025 m)  – Škofjeloško pohorje, 1,5 hodiny chůze
• Šmarna gora (676 m) – Ljubljana, 0,5 - 1 hodiny chůze

A mnoho dalších, o kterých vám určitě už brzy napíšu…

Výlet do Slovinských hor: ze Sviščaki na Snežnik: 11 km, 3 hodiny, 582 m převýšení

Výlet do Slovinských hor: z Leskova dolina na Snežnik: 11 km, 5 - 6 hodin, 782 m převýšení

Líbí se vám článek? Uložte si ho na Pinteresu >>

.