Pucón – ráj pro milovníky outdoorových sportů

Kdybyste mi před rokem řekli, že si v Chile zamilujeme město Pucón, asi bych se vás zeptala kde to sakra je... Moje představa naší návštěvy v Chile byla taková, že co nejrychleji projedeme cestu ze Santiaga na jih, abychom se co nejdříve dostali do Patagonie. To jsme naštěstí neudělali a jsem za to nesmírně vděčná. Patagonie je sice neskutečné krásná, ale nějaký delší pobyt tam dole je docela nepříjemná záležitost, ale o tom později…

Jediné, čeho jsem v Pucónu litovala, bylo to, že už jsme neměli auto. Na rozdíl od Bolívie a Peru je totiž Chile docela drahé, hlavně co se týče organizovaných turistických aktivit. A spousta míst, kam jsem plánovala se podívat, byla od města dost daleko a s hromadnou dopravou by to byly celodenní výlety, na které jsme kvůli práci neměli čas. A tak jsme ty místa prostě museli oželet a alespoň máme důvod k návratu. A co nás teda na tom Pucónu tak nadchlo?

Pucón, hlavní město outdoorových aktivit

Pucon je menší městečko v Chilském regionu Los Lagos (oblast jezer), které žije především z turismu, a to hlavně outdoorových aktivit. Kromě klasických výšlapů do národních parků a cyklistiky, si taky můžete užít jízdu na koni, raftování na divokých řekách, nebo dokonce hydrospeed (sjíždění řeky na nafukovací podložce), vylézt na aktivní sopku Villarica a pak si odpočinout na pláži u horských jezer či v přírodních termálních pramenech. Nejoblíbenější činnosti v Pucónu jsou:

• Výšlap na sopku Villarica
• Nebo jen procházka Národním parkem Villarrica
• Zevl a západ slunce u jezera Villarica
• Výlet na kole k Jezeru Caburgua
• Návštěva vodopádů v okolí
• Národní park Huerquehue s tisíciletými stromy
• Rafting či hydrospeed
• Rybaření na okolních řekách
• Relaxace v termálních pramenech

Výšlap na sopku Villarrica

Jakmile jsem zjistila, že na sopku Villarica se dá vylézt, stal se to můj důvod číslo jedna pro návštěvu Pucónu. Villarica je jedna z nejaktivnějších sopek, naposledy vybouchla v roce 2015, kdy plivala lávu až kilometr vysoko (video zde), kromě toho se nad ní neustále zvedá obláček dýmu. No, takový adrenalin jsem si prostě nemohla nechat ujít (bez obav mami, mají přísný bezpečnostní systém, a jakmile sopka vykazuje nejmenší znaky aktivity, nikdo k ní nesmí). Primož nad tím nápadem tak nadšený nebyl, ale samozřejmě by mě nenechal jít samotnou…

A tak po krátkém průzkumu a na doporučení známého jsme rezervovali túru v Hostelu Chili Kiwi a společně s dalšími asi 20 lidmi v pondělí v 7 ráno vyrazili. Výšlap na sopku Villarrica je v Pucónu docela populární, není technicky těžký, sopka má „jen“ 2800 m, takže výšková nemoc je zanedbatelná a Národní park Villarica je jen půl hodiny jízdy z města. Což ovšem znamená jediné – je to skvělý terč masového turismu (bohužel).

I když bylo pondělí, společně s námi to ráno vyšláplo dalších 200 lidí. Léto zrovna začalo, a během našeho pobytu v Pucónu tam probíhal závod Iron man, takže tam bylo opravdu hodně milovníků sportu. Ale na takovém kopci se to velké množství lidí snadno ztratilo z dohledu… Po hodině chůze po štěrkovitém terénu jsme došli ke sněhu a nachystali si zimní vybavení. Kromě maček, kamaší a cepínu, které jsme si nasadili hned, se v našem batohu skrývalo ještě pár kousků, které slibovaly skvělou jízdu dolů – lopata a nepromokavý oblek!

Trvalo to další tři hodiny, než jsme dorazili na vrchol, ze kterého se nám naskytl skvělý výhled do okolí – na jezero Villarica na jedné straně a sopky Lanin a Quetrupillan na druhé. Kormě toho jsme taky nakoukli do doutnajícího komína sopky a dokonce měli čas i začít se koulovat, než naši průvodci zaveleli k návratu. Nikdo se nezdráhal, věděli jsme, co nás čeká a nedočkavě vyrazili.

Jeden z důvodů, proč je výšlap na Sopku Villarica tak populární, je fakt, že dolů se jede po zadku. No ne přímo po zadku, ale na plastových lopatách, které jsme si nesli v batohu. Kousek pod vrcholem začínají sněhové dráhy, které průvodci vybudovali, aby byl sešup bezpečnější a nezatoulali jsme se na lopatách kdovíkam. Ze 4 hodinového výšlapu nahoru tak bylo jen super zábavných 30 minut jízdy dolů…

Mrkněte na video z výšlapu na sopku Villarrica v Chile:

Západ slunce u jezera Villarica

Po návratu do Pucónu už nám moc energie nezbývalo, ale stejně jsme ze sebe ještě něco vymáčkli, po večeři nás totiž čekal západ slunce nad jezerem a výhled na narůžovělou sopku Villarica.

Hostel Chilli Kiwi se tak opět potvrdil jako skvělá volba, leží totiž hned v centru, kousek od přístavu, a tak jsme po vypakování se z dodávky byli rovnou tam, kde nás ta večerní podívaná čekala.

Na kole k jezeru Caburgua

Jedna z nejlepších věcí, co jsme v Pucónu dělali, bylo určitě vypůjčení kol na výlet k jezeru Caburgua. Sice nás potom oba neuvěřitelně bolel zadek, ale za to utrpení to stálo. Kolem Pucónu totiž není jen spousta krásných národních parků, ale i hodně řek s vodopády, a třeba Ojos de Caburgua rozhodně patří k nejkrásnějším, které jsem kdy viděla (samozřejmě až po vodopádech Iguazu, na ty prostě nic nemá)

Tak jsme jednou ráno vyrazili na krásnou 50km vyjížďku na kole. K jezeru Caburgua se dá dostat dvojí cestou – jedna vede po asfaltce, přímo k jezeru a druhá vede po štěrkové cestě lesíčkem a klikatí se nahoru a dolů. Ano, rozhodně nebylo těžké rozhodnout se, kudy pojedeme :-D

Vyrazili jsme po štěrkové cestě s plánem zastavit se u vodopádů Caburgua, s nejvíce neuvěřitelnou modrou vodou, jakou jsem kdy viděla. Vstupné na tyto vodopády nebylo zanedbatelné, ale stálo to za to… Caburgua je docela populární místo, většina lidí tam přijede autem, ale výlet na kole byl rozhodně lepší volba – po cestě od vodopádů k jezeru Caburgua je totiž ještě několik odboček k dalším menším vodopádům. A to takovým, kde nikdo jiný nebyl – prostě ideální místečko na klidnou svačinku.

Jízda na štěrkové cestě nebyla snadná, cesta se neustále klikatila nahoru a dolů a k jezeru Caburgua jsme přijeli až později odpoledne celí zpocení a zničení. Zbylo nám akorát tolik času, abychom se rychle ochladili v jezeře, usušili na sluníčku, a pak vyrazili na cestu zpět. Tentokrát ovšem po asfaltové cestě, a tak jsme zpět do Pucónu přijeli zrovna včas na vrácení kol v půjčovně.

Další vodopády v okolí Pucónu, Chile:

• Salto Claro – pár km od městečka, naštěstí pro nás, jen 2 km od našeho Airbnb, bez vstupného
• Salto el Leon & Salto la China – vodopády na soukromém pozemku, hodinu jízdy od Pucónu, menší vstupné
• Salto Truful Truful v Národním parku Conguillo – v kombinaci ideální jednodenní výlet, pokud máte auto, je to totiž trošku dál od Pucónu (2,5 h jízdy)

Národní park Huerquehue s tisíce let starými stromy

Návštěvu národního parku Huerquehue nám doporučil majitel hostelu, ve kterém jsme bydleli v Santiagu. Pracoval několik let jako průvodce v Patagonii a získali jsme od něho několik super tipů na to, kam se dole podíval. Národní park Huerquehue leží kousek od jezera Cabargua a z Pucónu k němu jezdí několik autobusů denně. Dostat se přímo k jeho bráně je tak neskutečně snadné a rychlé – je to jen asi hodina jízdy.

Národní park Huerquehue je skvělým místem pro vícedenní výlet, přímo v parku je několik kampů, které jsou oddělené jednodenními túrami, a tak si návštěvníci mohou užít ticho a klid parku na plné doušky. My jsme bohužel už neměli moc času a ani vybavení na kempování, a tak jsme se do parku vydali jen na jeden den.

V parku je přístupných a označených hned několik túr, nám se nejvíce líbil výšlap na horu Sendero San Sebastian a túra kolem sedmera jezer (Siete Lagos). Čas jsme ovšem měli jen na jednu, a to na kterou jsme se vydali, za nás nakonec rozhodlo počasí. V den našeho výletu bylo totiž neuvěřitelně zamračeno a z hory San Sebastian bychom místo slibovaných výhledů na okolní jezera a vulkány viděli jen mlhu. Tak jsme se vydali na výšlap kolem sedmera jezer.

Národní park Huerquehue, stejně jako celý Los Lagos region v Chile a Argentině, je slavný díky stromům Auracaria Araucana (Blahočet chilský). Těmto stromům se často říká také živé fosilie, rostou totiž neskutečně pomalu do výšky až 40m a mohou žít až 4000 let. Trvá desetiletí, než jejich šišky začnou rodit semínka, ze kterých potom vyrostou nové stromy.

Chodit mezi těmito velikány je opravdu neskutečné a s Primožem jsme se do nich oba dva okamžitě zamilovali. Mají v sobě mystickou nonšalanci starodávných dní, a člověka nutí přemýšlet, čemu všemu během svého dlouhého života byli svědky. Můžete si tedy představit, jak jsme byli oba šťastní, když nám majitelé našeho Airbnb, kde jsme v Puconu bydleli, dali na rozloučenou pár semínek těchto stromů. Třeba už brzy porostou i ve Slovinsku…

Díky našemu “štěstí” na mlhavé počasí, byla atmosféra v parku neuvěřitelná. Na hladině jezer se převalovala mlha, povzbuzující melodie vodopádů skrývajících se kolem cestiček nám melancholicky hrály do kroku a tisíceleté stromy nás ohromovaly svým majestátním klidem. Na konci dne jsme si našli suché místečko na břehu sedmého jezera, Primož z baťůžku vytáhl svou peruánskou flétnu a tento jedinečný den jsme ukončili tesknou melodií dávno zapomenutých dní…

Jak se dostat do Pucónu v Chile

Pokud se i vy chcete projít mezi tisíce let starými stromy a vyšlápnout si na aktivní sopku, začněte plánovat návštěvu v Pucónu. Nejsnadněji se tam dostanete letadlem nebo autobusem ze Santiaga. Let ze Santiaga do Temuca trvá asi hodinu a pak asi další hodinu autobusem do Pucónu, pokud vám plánování dopředu moc nejde, nebo nechcete létat, přímo do Pucónu jezdí noční autobusy.  Levné letenky najdete zde: JetSmart. Autobusy jsme rezervovali zde: Recorrido. Letenka koupená několik měsíců dopředu nebo autobus na poslední chvíli vyjdou asi na 30$. Do Pucónu se snadno dostanete i z Argentiny - autobusem z města San Martin de los Andes

Schovejte si článek na Pinteresu, snadno ho tak najdete až budete plánovat návštěvu Chile:

.