fb
CzickOnTheRoad
CzickOnTheRoad

/ / Kaňon Colca - 3denní túra nejkrásnějším kaňonem na světě

Peru

Kaňon Colca - 3denní túra nejkrásnějším kaňonem na světě

Colca kaňon je možná druhý nejhlubší, ale pro mě je první mezi nejkrásnějšími. My jsme se vydali do nejnižší části v okolí Cabanaconde a vyrazili na túry nedotčenou přírodou, o kterých nepíše ani průvodce Lonely Planet.
Kaňon Colca - 3denní túra nejkrásnějším kaňonem na světě

Plánování je základ

Po naší zahřívací tůře do Sangalle de Oasis jsme to vzali trochu vážněji. Nastudovali jsme mapy, kde jsou guesthousy, ve kterých můžeme spát a kolik kilometrů a metrů převýšení každý den odchodíme a vydali jsme se na 3denní tůru do hlubin kaňonu, kam jen tak ledajaký turista nepřijde.

Llahuar – letovisko s termálními prameny

První den nás čekala cesta do Llahuar s termálními prameny hned vedle řeky, jak hlásal bilboard na hlavním trhu v Cabanakondě. Na to, že jsme v období dešťu jsme nějak zapoměli... Každopádně, před námi byla 5hodinová cesta, tak jsme si ráno přivstali, posilnili se kávou a houskou a vydali se na túru. Během příjemného klesání nám společnost dělaly jen ještěrky, kondoři a dva zatoulaní psi.

Do Llahuar jsme přišli po 3,5 hodinách rychlejší chůze s mnoha zastávkami na focení, hned si vybrali jeden z Bungalovů u řeky a okamžitě šupli do termálního bazénku. Ze třech bazénků byl v provozu jen jeden  - voda v řece byla opravdu vysoká a divoká, takže nejnižší a prý nejteplejší bazének byl celý pod vodou, druhý byl celý zabahněný a ve třetím jsme se vyvalili my dva s Primožem. Příjemně teplá voda byla jako balzám na naše v pohorkách otlačené prstíky. Kromě nás bylo v tomto letovisku jen asi 10 dalších turistů, se kterými jsme si poklábosili u skromné večeře.

1. den – 3,5 hodiny, 11,5 km, 450 nabraných výškových metrů

Gallery

Skrytá vesnice s nádherným vodopádem

Druhý den byla v plánu cesta do Fure, vzdálené vesnice, do které to jinak než pěšky nejde. Slibovanou 5 hodinovou cestu jsme zvládli asi za 3 hodiny. První část byla velmi příjemná a cestička kličkovala po svazích mezi 2400 – 2500 nadmořské výšky. Pak jsme ovšem přešli řeku a začalo nemilosrdné stoupání na 2800 m. Já jsem skoro vypustila duši, zvláště při pohledu na Primože, který svým lehkým krokem šel jakoby nic a občas na mě v zatáčce počkal s lítostivým pohledem.

Žádné utrpení ovšem netrvá věčně a to moje skončilo v minutě kdy jsem zahlédla náderný vodopád Fure, který se v nekonečných stříbrných kaskádách valil po kamenitých skalách až do řeky Huaruro. Hned za vodopádem začínala stejnojmená vesnice Furo, kde jsme se ubytovali v rodinném hostelu ve skromných ale útulných dřevěných bungalovech, občerstvili se houskou s avokádem – naší každodenní manou a vyrazili k dalšímu, 2 hodiny vzdálenému vodopádu Huaruro.

Velikán Huaruro

Cesta k vodopádu ovšem po prvních 15 minutách skončila v rozvodněném potoku. Naštěstí nějaká dobrá duše níže položila dřevěnou lávku, kterou se nám s trochou adrenalinu v krvi a promočenýma botama podařilo přejít. Pak už jsme pokračovali bez problémů, s nádherný výhledem na další menší vodopády a na vodopád Fure, který z dálky vypadal ještě větší a krásnější.

Po hodině chůze se nám otevřel pohled na vodopád Huaruro, který v období deště chrlil nekonečné množství vody do řeky pod ním. S každým krokem, kterým jsme se vodopádu přiblížili, vypadal tento velikán hrozivěji. Za chvíli se cestička změnila v rozblácený humus, po kterém jsme sotva chodili a voda byla všude kolem nás. Přišli jsme tak blízko k vodopádu, jak jen to šlo a v jeho těsné blízkosti si vychutnávali osvěžující sprchu.

Den 2 – 6 h, 15 km, 1400 nabraných výškových metrů (Garmins e u vodopadu trochu zblaznil, takze tohle je spis takovy odhad)

Gallery

Město duchů a naše oblíbená Oáza

Brzy ráno jsme vyrazili do Malaty, kde jsme chtěli stihnout odpolední autobus zpátky do Cabanaconde a pak se vydat autem hlouběji do kaňonu do vesnice Huambo. Měli jsme takové štěstí, že po hodině a půl jsme přišli na hlavní cestu zrovna když přijížděl autobus a já říkám Primožovi:

„Co kdybysme se do Malaty svezli autobusem?“

„Já jsem myslel, že chceme jet autobusem zpátky odpoledne“

„Jo, ale jestli se teď svezem, můžem možná přijít až do Tapay na 3000m...“

Jdeme, díváme se na ten autobus, jak přijíždí, přemýšlíme jestli jo nebo ne...

„Aha, to by šlo, tak možná bysme měli začít utíkat!“

Tak jsme ho stihli a ušeřili si další hodinu a půl chůze po prašné hlavní cestě. Navíc jsme si v autobuse začali vykládat s místním Mauriciem, který nám oznámil, že v neděli odpoledne se z Malaty už nikam nedostanem, první autobus jede v pondělí ve 4 ráno... Tak nic, tak to asi vezmem pěšky přes Oasis Sangalle a vyšlápnem si ten kopec ještě jednou....

Malata byla v neděli opravdu město duchů, tak jsme se rovnou vydali do Oasis, kde jsme si dali obídek, pivko a dvě hodiny u bazénu, kdy jsme se psychicky připravovali na ten děsný výšlap. Tentokrát jsme ho zvládli za pouhé 2,5 hodiny – asi ten třídenní trénink měl nějaký efekt.

3. den – 5 hodin, 14 km, 1700 nabraných výškových metrů

Gallery

Když tě ani plánování nezachrání

Celí natěšení na horkou sprchu a další dobrodružsství jsme se vydali k hotelovému parkovišti, kde na nás čekal Huynday s prázdnou baterií... Neděle večer, tma, nikdo nemluví anglicky, my neumíme španělsky a máme vybitou baterku kvůli stupidními alarmu, který každý den v 10 ráno začne hulákat...

 

Lokalita

Komentáře