Tůra na dno kaňonu Colca do tropické oásy Sangalle

První túra na rozcvičku

Do colca kaňonu jsme se vydali bez plánu jak dlouho tam být a co přesně budeme dělat. Naším jediným plánem bylo chodit na túry. A tak hned druhý den jsme se z Chivay vydali do městečka Cabanaconde, které je východisko mnohých horských tůr. První den jsme to chtěli vzít trochu víc na easy,  tak jsme si řekli, že se vydáme jen do několik km vzdálené vesnice Sangalle de Oasis. Na mapě ta cesta vypadala skvěle – jen asi 5 km vzdálená vesnice s příjemným klesáním. Skutečnost ovšem byla trochu jiná...

Ranní ptáče dál doskáče

Docela to trvalo než jsme si vypili kávičku, našli parkování a sbalili batoh jen s těmi nejdůležitějšími věcmi na jednodenní túru – pivo, čokoláda, 3 litry vody... Z Cabanaconde jsme tedy vyrazili až kolem 12 a jen asi po 20 minutách přišli k vyhlídce, kde místní mamasity prováděli nějaký rituál s vonnýma tyčinkama. Už jen pohled na vyřízené turisty, kteří zrovna vystoupali z kaňonu, nás měl varovat, že to asi nebude jen tak, ale my jsme si s tím v obklopení té nádherné přírody vůbec nelámali hlavu.

Nekonečné klesání

Po asi 100 fotkách a nezbytných selfie jsme vyrazili dolů, skoro střemhlavě. Cestička dlážděná kameny a výkaly mul se tak strmě spouštěla ke dnu kaňonu, že jsme ji skoro seběhli. Cesta se zdála skoro nekonečná a vesnice, kterou jsme celou dobu měli dole před sebou se sice přibližovala, ale neskutečně pomalým tempem. Trvalo nám to téměř 2 hodiny, než jsme první palmy zahlédli zblízka a bez přemýšlení jsme se vydali k prvnímu bazénu, který se objevil v našem zorném poli.

Zasloužená odměna

U bazénu nás kromě výborného vegetariánského obědu čekalo i dobře vychlazené pivko, takže to, co jsem s sebou celou dobu táhla, přišlo na řadu až jako druhé. Piva jsou v Peru překvapive drahé, za třetinku většinou zaplatíme stejně jako za oběd, kolem 60 kč. Moc jsme si ovšem u toho bazénu neoddechli, obloha se kolem třetí odpolední začala nebezpečně zatahovat, a my jsme se radši vydali na vyčerpávající cestu zpět. Ubytování u bazénu sice bylo k dispozici jen asi za 120 kč/osobu/noc, ale my už jsme měli zaplacený hotel v Cabanaconde – což mě neskutečně štvalo, leháro pod palmami bych klidně zvládla ještě nějakou tu hoďku...

Na závěr prvního dne...

Výstup nahoru nám trval jen asi 3 hodiny čistého utrpení a lapání po dechu, ono to chození na 3000 m n.m. zas tak snadno nejde. A tahle naše rozvička nám nakonec zabrala 5 hodin chůze, 1100 m prudkého klesání, 1100 m prudkého stoupání a 11 km celkové vzdálenosti. Na cestě zpět jsme samozřejmě zmokli, ale ono stejně nešlo moc poznat, jestli je to pot nebo déšť... Ponaučení? Trošku víc plánování a výzkumu kam se jde a hlavně, když jsou tam bazény, vzít si s sebou plavky!

O našem 3denním výšlapu do hlubin kaňonu se dočtete zde >> 

A takhle jsme si to šibali nahoru podle mého Garmina: