fb
CzickOnTheRoad
CzickOnTheRoad

/ / Východ a západ slunce na který se nezapomíná - Solná pláň, Bolívie

Bolívie

Východ a západ slunce na který se nezapomíná - Solná pláň, Bolívie

Když se země změní v zrcadlo, začnou se dít neuvěřitelné věci, a přesně takhle může vypadat Solná pláň. Bolívie má mnoho zajímavých míst k vidění, ale to jediné, které si nesmíte nechat ujít, je Salar de Uyuni, kde při západu slunce doslova zmizí hranice mezi nebem a zemí. Každý si zaslouží vidět krásu Solné pláně v Bolívii, když ne přímo, tak aspoň na fotkách – podívejte se na moje nejlepší fotky.
Východ a západ slunce na který se nezapomíná - Solná pláň, Bolívie

Expedice na Solnou pláň v Bolívii

Několika denní expedice na Solnou pláň v Bolívii je pro mnohé jediný důvod, proč do této krásné země přijet. A rozhodně za to stojí. Najít agenturu nabízející výlety do solné pouště není vůbec těžké, ve městě Uyuni jih je na desítky, každá nabízející jedno nebo více denní výlety, které vyhovují každé kapse. Všechny výlety jsou skvěle naplánované tak, že alespoň jeden večer můžete strávit pohledem na západ slunce na okraji Salaru, který je zaplavený vodou.

Vodní povrch vytváří neuvěřitelně dokonalý odraz, voda je navíc jen několik centimetrů vysoká, takže se po hladině dá chodit, aniž byste si zcela promočili boty. A to je skvělá kombinace pro zábavné focení. My jsme k okraji Salaru dorazili asi půl hodiny před západem slunce a při focení se neuvěřitelně vyřádili. Já jsem vytáhla stativ a nastavila samospoušť a pak běhala tam a zpátky jako šílená a hrála si s kompozicí na té neuvěřitelně modré vodní hladině. Běhat na 4000 m n. m. není žádná hračka, ale za tyhle úžasné fotky mi to prostě stálo:

Gallery

Když zmizne hranice mezi nebem a zemí

Stovky lidí se každý den vydají na Solné pláně v Uyuni a odcházejí s nezapomenutelnými zážitky. Mám před sebou ještě celou dlouhou cestu Jižní Amerikou, ale nějak se mi zdá, že nic nebude krásnější než tahle Solná pláň. Bolívie rozhodně nemá krásnější místo, než Salar. Já jsem se zamilovala během sekundy, když jsme sem dorazili. Země pokrytá deseticentimetrovou vrstvou soli vytváří rozsáhlý bílý povrch, který naprosto vodorovně hraničí s neuvěřitelně modrou oblohou. Tahle hranice ovšem úplně zmizí, jakmile se obloha zabarví zapadajícím slunce. Proto se taky tomuto místu občas říká hranice mezi nebem a zemí.

My jsme si první den mohli vychutnat západ slunce na severní straně Salaru, hned pod vulkánem Tunupa. Trochu jsem z toho byla smutná, protože jsem čekala, že sluníčko bude zapadat za horizontem bílé soli, ale vše má své kouzlo a to jsem velmi rychle objevila. Zatímco všichni sledovali tu rudo-žlutou zářící kouli mizející za vrcholky kopců, já jsem se otočila a uviděla nádheru. Zapadající slunce zabarvilo celý Salar a oblaka v jemně růžových a oranžových odstínech a hranice mezi nebem a zemí, která byla předtím tak jasně viditelná, prostě zmizela. Dech beroucí nádhera, na kterou jen tak nezapomenu…

Gallery

Podívejte se na tu krásu na mém videu ze Salaru:

Východ a západ slunce, na který se nezapomíná

Západ slunce byl tak kouzelný, že jsem se rozhodla obětovat spánek a vyrazit na focení východu slunce. Když jsem vstala, byla venku ještě tma a na cestu mi svítilo tisíce jasných hvězd. Myslíte, že jsou jasnější na 4000 m nadmořské výšky? Mě se zdálo, že jsou. Teplota byla kolem 0 a k začátku solných plání jsem měla asi 15 minut chůze. Když jsem tam dorazila, začal se na obzoru objevovat tenký světlý proužek svědčící o tom, že nebudu muset čekat dlouho.

Když jsem se blížila k vodě, upoutalo moji pozornost něco jiného než svítající obloha – plameňáci. Stáli tam, seřazení jeden vedle druhého, tak blízko jako jsem jim ještě nebyla. A zanedlouho mi je i přicházející sluníčko krásně ozářilo, a já jsem fotila jako divá – plameňáky, slunce, hory, sůl. I když už mi prsty úplně mrzly, nemohla jsem dát foťák z ruky. Z toho ráno mám snad stovky fotek, ale pro vás jsem vybrala jen ty nejlepší:

Gallery

Západ slunce z druhé strany Salaru

Po takovém začátku dne jsem myslela, že už mě nic lepšího nečeká, ale zase jsem se spletla. Podařilo se nám západ slunce stihnout ještě jednou, tentokrát na jižní straně Salaru, a to přesně tak, jak jsem ho očekávala první den – v obklopení otevřeným horizontem. Jen 100 kilometrů jižněji nás čekala naprosto jiná barevná scéna. Tunupa vulkán se stále v dálce viděl a krásně dokresloval scenerii na krvavě červeném a oranžovém pozadí. Na druhé straně opět nádherně růžová obloha, tentokrát s obrysy menších kopečků. Asi se to slovy nedá moc popsat, podívejte se raději na fotky – můžete je rozkliknout a fotka se roztáhne přes celou obrazovku s popisem pod ní a můžete listovat jako galerií.

Gallery

Líbí se vám článek? Uložte si ho na Pinteresu >>

.

 

Lokalita

Komentáře