Paracas, divoká zvířata a rozsáhlá poušť

Dvě noci v Paracasu - oblíbené turistické destinaci

Paracas je menší město asi 4 hodiny jižně od Limy a je to velmi oblíbená víkendová destinace mnoha Limeňosů, stejně jako zahraničních turistů. My jsme s sebou měli svého Limeňose Mauricia, který nám slíbil ukázat nám méně turistická místa a svůj slib splnil na jedničku.

Do Paracasu jsme dorazili ve středu večer a neměli jsme žádný problém najít ubytování, a to dokonce v hostelu s krásnou střešní terasou, jako dělanou pro večerní povídání a pár pivek. Dlouho jsme ovšem neponocovali, na druhý den byl v plánu ranní výlet lodí na ostrovy Islas Ballestas a pak kempování v Národní přírodní rezervaci Paracas. Já už jsem se nemohla dočkat až postavím stan na prázdné pláži pod vysokými palmami, zatímco se budu dívat na nádherný západ slunce nad oceánem...

Světově známý výplod halucinací

Ve čtvrtek ráno jsme s malým katamaránem vyrazili nejdříve k pobřeží parku mrknout na ten proslulý Candelabre - pre histroický geoglyf s neznámým významem. Mnoho studií se věnovalo odkrytí jeho významu, někteří tvrdí že sloužil jako pomoc při navigaci námořníků, jiní zase, že představuje halucinogenní rostlinu. Jeho význam každopádně zůstává neznámý.

Smradlavá kráska

Přímo od Candelabru jsme plnou rychlostí vyrazili k 25 km vzdáleným ostrovům, kde žijí pouze ptáci, lachtani a tučňáci. Já jsem si o tom něco přečetla, takže jsme věděla, že jednou za 8 let zde těží guano - ptačí hovínka, ze kterého vyrábí velmi efektivní hnojivo (kvůli tomuto pokladu se dokonce v minulém století vedla válka). Ale absolutně jsme si nepředstavovala, že to tam bude tak smrdět - a o tom se fakt nikdo na internetu ani v průvodci nezmiňoval! Jakože, ptáci, super, hodně ptáků, taky super, ale jako fakt to tam hodně smrdí...

Snažila jsem se moc hluboce nedýchat a přitom si prohlížela kolonie lachtanů, tisíce ptáků a dokonce jsme viděli i tučňáka - z velké dálky, no, v podstatě jsme pouze věřili našemu průvodci když vykřikl „hele, támhle je tučňák“. Tihle kluci ve fraku jsou docela stydlíni, vůbec to není tak jak to ukazovali ve filmu Happy Feet....

Kolik rybích restaurací tady je?

Po vyčerpávající plavbě jsme si zašli na oběd do vyhlášené ulice plné rybích restaurací. Všechny jsou stejné, všechny nabízí stejné jídlo, ale jíst jsme mohli pouze v jedné... Ach to rozhodování... Nakonec jsem vybrala tu s nejhezčími ubrusy a pochutnali jsme si na výborných čerstvých rybách - předkrm, hlavní chod a nápoj za 20 sole (125 Kč). To je skoro zadarmo!

A jak si vy představujete přírodní rezervaci?

Když jsme se rozhodli spát v přírodní rezervaci na pláži, měla jsem o tom docela jasnou představu - krásné opuštěné pláže, vysoké palmy, romantický večer za pozorování hvězd a východ slunce přímo ze stanu. Víc jsem se splést nemohla... Rezervace Paracas je v podstatě poušť. A hodně tam fouká! Ale tak jo, přiznám, že kromě těch palem, jsme to vlastně zažili všecko - pláště byly opuštěné (fakt tam hodně foukalo), na hvězdy jsme se dívali (než nám začala být kosa) a východ slunce jsem taky viděla (celou noc jsem totiž běhala na záchod, asi ty ryby...) Kromě toho jsme taky mohli obdivovat kolonie plameňáků a i když jsme se nedostali blíže než 100 m, byl to jeden z těch nezapomenutelných momentů, které se vám vtisknou do paměti.

Jo, a už jsme se zmínila, že jsme byli v poušti? To znamená hodně písku a my jsme si nekoupili to 4WD jak jsme plánovali...takže jsme většinu romantického večera strávili vykopáváním auta z prokletého písku. Ale hodně jsme se u toho nasmáli, ještě více se všichni sblížili, stejně tak jako když jsme se v tom větru snažili postavit stany. Ten kvílející vítr ovšem společně se zvukem bouřícího oceánu byl později tou nejlepší uspávankou. A přesně tohle jsou ty chvíle, které činí naše cestování tak speciálním a kvůli kterým je na světě hezky.