Místa v severní Argentině, která nám sebrala dech

Salta je pravděpodobně nejpřehlíženější místo v Argentině. Nachází se na severu, u hranic s Čile a Bolívií a mnoho turistů sem nezavítá. Většinou jejich pozornost směřuje na jih k Patagonii. My jsme měli šanci v Saltě strávit celý měsíc, když jsme přejížděli z Paraguaye do Čile a Salta nás ohromila svou jedinečnou přírodou, bohatou historií a dobrými víny. 

Salta, hlavní město provincie Salta, leží hned pod vrcholky majestátních And v nadmořské výšce 1200 m. Navštívili jsme ji na konci zimy, což je období sucha, takže vše bylo takové žluto-hnědé, ovšem léto, kdy je období dešťů, slibuje nádherné výhledy na zelené vrcholky kolem Salty. Návštěva tohoto Unesco města byla dobrý nápad sama o sobě, ještě lepší ovšem bylo, že jsme měli čas a auto a vyráželi jsme tak mezi prací na výlety do okolí. Už se nemůžu dočkat, až vám povím o všech těch nádherných místech, které skrývá severní Argentina. Cestování je sranda, jste připraveni?

Krásná místa na severu Argentiny

Severní Argentina na radaru mezinárodních turistů moc není, což je škoda, je totiž plná skrytých pokladů a tajemství, ze kterých spadnete rovnou na zadek. Takže pokud plánujete cestování v Argentině, rozhodně doporučuji zahrnout Saltu do vašeho itineráře. A tady máte nápady na krásná místa, která v severní Argentině prostě musíte vidět:

Argentina – zajímavosti na severu:

1. Cuevas de Acsibi – fascinující jeskyně uprostřed pouště
2. Quebrada de San Lorenzo – perfektní únik z města
3. Quebrada de las Conchas – panoramatická cesta ze Salty do Cafayate
4. Viná oblast Cafayate – výborná vína a nádherné výhledy
5. Argentinské solné pláně – aktivní solné doly
6. Tilcara & Purmamarca – ticho a kaktusy v argentinské poušti
7. Hlavní město provincie Salta – nádhery koloniálního Unesco města

Nemáte na to teďka čas? Uložte si článek na Pinteresu a čtěte později:

.

#1 Cuevas de Acsibi – fascinující jeskyně uprostřed pouště

Rudé jeskyně Cuevas de Acsibi byly pravděpodobně nejvíc fascinujícím místem v severní Argentině. Jeskyně jsou skryté uprostřed pouště a bez průvodce a dobrých řidičských schopností nejlépe 4x4 džípu se tam jen těžko dostanete. A tak jsem po chvilce googlování našla místního chlápka, který tam turisty vozí a rezervovala jsem si místo ve skupince dalších lidí.

Vyjížděli jsme brzy ráno z Cafayatu a čekaly nás 4 hodiny jízdy s neskutečnými výhledy, obzvláště když začalo vycházet sluníčko. Jízda po staré štěrkové cestě nebyla zrovna pohodlná, ale příroda kolem nás za to stála, připadali jsme si jako v nějaké surrealistické měsíční krajině. Přijet do vesničky Seclantes ve Vallea Calchaquíes, kde se nacházel náš průvodce, nám trvalo ještě o něco dýl, než jsme plánovali, ale naštěstí na nás počkali a po krátkém občerstvení, jsme vyrazili do pouště.

Čtěte také: Cuevas de Anzota, krásné jeskyně na pobřeží Chile

První 2h v poušti a jízda přes rozrytou půdu, kdy jsme nejeli rychleji, než 30km/h mě přesvědčila o tom, že sami bychom to s naším autíčkem opravdu nezvládli. Pak nás čekaly ještě 2h chůze v pouštním kaňonu a hned mi bylo taky jasné, proč jsme museli vyrazit tak brzy – bylo neskutečné horko! Chodili jsme podél potůčku, který se jako malý křišťálový zázrak vinul uprostřed pouště. Odkud se vzal, mi nebylo jasné. Kolem nás poletovaly včelky, nad námi dravci a v jedné části kaňonu jsme narazili dokonce i na stádo krav. V jednu chvíli se náš průvodce zastavil a ukázal nám stopy pumy v písku – v noci se přišla napít…doufala jsem, že nedostane žízeň i během dne.

Po další hodině a nějakém tom šplhání po skalách přes řeku a po řece jsme dorazili mezi sytě oranžové skály, které už začínaly připomínat slíbené jeskyně. Tisíce let řeka vyhlazovala rudé kameny, až nakonec vznikly zajímavé struktury a skulptury, mezi kterými jsme my teď chodili. V kontrastu s neuvěřitelně modrou oblohou a suchou béžovou trávou to byla radost fotit. A když jsme nakonec dorazili až k jeskyni, to byla teprve radost pohledět. Nebyla to sice opravdová jeskyně v tom pravém slova smyslu, spíš takové skalní výklenky propojené několika tunely, mezi kterými jsme chvilku procházeli. A právě uprostřed těch „jeskyní“, s modrým nebem nad hlavou, jsme si pak po pořádné prohlídce dali i oběd – salámy a sýry domácí nebo lokální výroby, rozhodně nic pro vegany…

Quebrada de San Lorenzo - perfektní únik z města

Jen několik km od Salty je mezi místními velmi oblíbené místo zvané Quebrada de San Lorenzo. V Saltě je po většinu roku fakt vedro, a tak její obyvatelé utíkají do stínů stromů a osvěžujícího chladu bublajícího horského potůčku. Jezdí tam městské autobusy, takže se tam dá dostat opravdu snadno a i když většina místních si spíš po krátké procházce v přírodě libuje v domácím luxusu místních restaurací, my jsme se rozhodli si tu procházku trochu prodloužit a vydat se až na vrchol kopce, podívat se na Saltu ze shora.

Na výšku 2200 m nám to trvalo asi 2 hodiny (GPS track zde), trošku jsme tam kolem bloudili a obdivovaly koně, ticho a výhledy, a pak se po malé svačince zase vydali dolů. Slunce bylo nemilosrdné, a tak když jsme se dostali zase do stínu lesíku k bublajícímu potůčku, s radostí jsme odkopli boty a trošku se schladili. U potůčku nás ovšem taky čekalo překvapení – i když nahoře nikdo nebyl, ve stínů lesíku se to jen hemžilo návštěvníky – místní totiž na rozdíl od nás nejsou šílení a od slunce se drží dál…

Čtěte také: Archeologické památky v Peru, o kterých jste nejspíš nevěděli

Quebrada de las Conchas – panoramatická cesta ze Salty do Cafayate

My šťastlivci s autem jsme to vůbec neřešili a prostě se vydali na cestu, pro kohokoliv jiného kdo plánuje cestování v Argentině, ovšem doporučuji si rozhodně půjčit auto a vydat se od Salty na jih – drahé to není a výhledy jsou k nezaplacení. My jsme si tak celý jeden víkend vyhradili na road trip do města Cafayate a k návštěvě jeskyní Cuevas de Acsibi. Ze Salty do Cafayate je to asi 200 km, na cestě jsme ovšem strávili většinu dne a tentokrát to nebylo kvůli špatné silnici – Ruta 68 má totiž neuvěřitelné výhledy, a tak jsme pořád zastavovali a kochali se.

A co je teda na té cestě tak pozoruhodného? Celá cesta se vine krajinou, které se říká Quebrada de las Conchas. Je to divoká poušť s barevnými pískovci a kamennými útvary, které před miliony let vytvarovala voda řeky Concha. A jakmile se u silnice začaly objevovat jména některých vyhlídkových míst, tak to prostě nešlo nezastavit. A tak jsme navštívili El Sapo - ropuchu, Garganta del Diablo – ďáblův chřtán, Anfiteatro – amfiteátr, a mnoho dalších bezejmenných míst, které stálo za to vyfotit. Kromě toho bylo taky na vyhlídkových místech několik stánku se zajímavými ručně dělanými suvenýry.

Vinná oblast Cafayate – dobrá vína a nádherné výhledy

Asi bychom to nebyli my, abychom nevyužili příležitosti k návštěvě Argentinské vinné oblasti. Do Mendozy bylo ovšem daleko a tak jsme vyrazili do méně známé a méně navštěvované Cafayate, jen 200 k jižně od Salty. Kvůli panoramatické cestě jsme ovšem do Cafayate dorazili až kolem 4 odpoledne a to už byly všechny vinárny zavřené, tak nezbývalo nic jiného, než jít vína ochutnávat do místních restaurací. Samozřejmě s pořádnou porcí místních specialit.

Následující den jsme ovšem místo do slíbených vináren vyrazili na túru! Ano, chudák Primož to se mnou nemá lehké a místo celodenního popíjení ve stínu jsme vyrazili k řece Colorado. Zjistila jsem totiž, že je kousek od Cafayate nádherná túra kolem koryta řeky až k přírodní vodopádům. Vyrazili jsme brzy ráno, abychom se vyhnuli největšímu slunci, což se ukázalo jako super strategie. Celá túra totiž vede korytem řeky, které je dopoledne ve stínu. V jednu chvíli cestička odbočila od řeky do kopce, my jsme se ovšem rozhodli pokračovat proti proudu a kormě pár propocených chvilek, kdy jsme lozili po skalách v několikametrové výšce a doufali, že někam dolezem, jsme tohoto rozhodnutí rozhodně nelitovali – řeka nás totiž dovedla až k nádhernému skrytému vodopádu.

Vylézt pak nad ten vodopád byl další oříšek, naštěstí na skále pod ním seděl človíček, který nám poradil, jak se úzkou skulinou vyšplhat až nahoru, kde jsme pak hned našli zase cestu a po pár minutách dorazili až k vodopádu na konci túry. Tenhle byl ovšem mnohém dostupnější, a tak jsme se tam na chvilku utábořili a smyli ze sebe pouštní prach a pot. A jakmile jsme tohle magické místo opustili, začali jsme potkávat další výletníky – takže brzký start se opravdu vyplatil. (GPS track zde)

Pokud přemýšlíte, jestli jsme se vůbec dostali k tomu vínu, tak to přišlo hned po tomhle výšlapu. Na cestě zpět do Cafayate jsme se totiž zastavili v malé rodinné vinárně Finca Las Nubes a vychutnali si prohlídku vinárny s ochutnávkou, skleničku osvěžujícího bílého i vynikající empanadas domácí výroby.

Argentinské solné pláně – aktivní solné doly

Na mapě to vypadá hrozně blízko, ale Argentinské solné pláně jsou docela daleko od těch čilských a bolivijských. Na rozdíl od nich ale návštěva těchto 4. největších solních plání na světě stojí jen pár šupů. Další rozdíl taky je, že jsou tyto solné pláně aktivní doly a na svou pěst se tam nikdo potloukat nesmí. My jsme jeli kolem na cestě do Čile, a tak jsme si s radostí za 5$ zaplatili průvodce, podpořili tak místní turismus a ještě zjistili spoustu zajímavých informací o výrobě soli – na rozdíl od návštěvy Salar de Uyuni totiž naše průvodkyně mluvila i anglicky!

Ano, se Salar de Uyuni se argentinské solné pláně srovnávat nedají – jsou mnohem menší a nemají tu solné hotely, ale stejně jsme byli s návštěvou spokojeni. Stejně jako v Uyuni se zde dají udělat opticky klamavé fotky a kromě toho jsme si užili i focení na nekonečně dlouhé silnici do Čile a spaní v autě na 4000 m s neskutečný výhledem na západ a východ slunce.

Tilcara & Purmamarca – ticho a kaktusy v argentinské poušti

Tyhle dvě malé vesničky vlastně leží v sousední provincii Jujuy (čti huhuj), která je hodně zajímavá. Je to poušť a hory zároveň – ve 2500 m nenajdete růst nic jiného než kaktusy a další drobnou zeleň, a tak se i domy a nábytek dělají z dřeva kaktusů – ano, pod tou zelenou bodlavou slupkou je krásné perforované dřevo, ze kterého se dají vytvořit nádherné kousky. My jsme při našem krátkém roadtripu na sever od Salty nejdřív strávili pár dní v městečku Tilcara a užívali si jeho klid, dobré jídlo a zajímavé okolí. Od delšího pobytu nás ovšem odradil extrémně špatný internet, který nám naprosto znemožňoval práci, a tak jsme se vydali do městečka Purmamarca, prohlédnout si sedmibarevnou horu.

Na cestě do Purmamarcy, která nás kromě výše zmíněné hory moc nenadchla, jsme se ještě zastavili ve starém poštovním muzeu Posta de Hornilos – pošta, kterou v této oblasti postavili první kolonizátoři a která je nyní krásným malým muzeem, disponuje spoustou artefaktů a informací z doby kolonizace a bojů s Inky. Z Purmamarcy jsme pak pokračovali přes solné pláně rovnou do Čile. Chvilku jsme si hráli s myšlenkou vyrazit na sever proti Bolivijské hranici, projet přes další zajímavý přírodní úkaz Quebrada de Humahuaca a dorazit až do města Tarija – krásné vinné oblasti v Bolívíi, kteoru jsme navštivili na jaře. Touha objevovat nová místa ovšem zvítězila a tak naše dobrodružství pokračovalo v San Pedro de Atacama.

Čtěte také: Proč jsme se vydali do města Tarija v Bolivii

Hlavní město provincie Salta – nádhery koloniálního Unesco města

I když město Salta a celá její provincie není moc populární mezi mezinárodními turisty, Argentinci sem vyráží moc rádi. Salta má proto skvělou turistickou infrastrukturu a je perfektním místem pro objevování jejího okolí. My jsme první 3 týdny žili asi 10 km od města, převážně pracovali a o víkendech vyráželi do okolí. Jakmile jsme ovšem zjistili, jak krásné a levné (!) město Salta je, ubytovali jsme se na poslední týden našeho pobytu rovnou v centru a mohli si tak naplno vychutnat všechny její krásy. 5 aktivit, které se mi v Saltě líbily nejvíc, jsou:

Salta Free walking tour – procházka s průvodcem

Téměř v každém větším městě, které jsme navštívili, jsme vyrazili na prohlídku s průvodcem free walking tour, a tahle rozhodně patřila mezi ty nejlepší. Pokud nevíte, o co jde: je to prohlídka města, za kterou se neplatí fixní cena, ale až na konci prohlídky průvodci zaplatíte podle toho, jak moc se vám líbila. A nám se tahle líbila moc – náš průvodce toho spoustu věděl, byl zábavný a dal nám skvělé tipy na restaurace. Kromě toho jsme se sešli i se skvělou partou lidí, a strávili pak s nimi celý den, včetně výborné večeře v jedné z těch doporučených restaurací.

Výšlap na kopec Cerro San Bernardo

Malý kopec nad městem je rozhodně nejlepším místem pro sledování západu slunce, kromě toho a popíjení vína tam ovšem není moc co dělat. Výšlap po 1000 schodech je však nejlepší způsob, jak svůj žaludek připravit na výbornou večeři. No a kromě toho tam taky jede lanovka, pokud se to nahoře s tím vínem přežene ;)

Šťavnaté steaky & výborné víno

Víte, jak si pořád stěžuju, že se v Jižní Americe nedá sehnat dobré vegetariánské jídlo? Tak v Saltě jsem si nestěžovala, tam jsem totiž s radostí a taky trochou výčitek jedla steaky. Protože, jak často se stane, že si můžete dát výborný argentinský steak? V Saltě se nám to stávalo docela dost – navštívili jsme 3 nejlepší restaurace ve městě a za večeři pro dva a láhev vína jsme většinou zaplatili kolem 25$! Levněji už to fakt nejde….

Výšlap ke 3 lagunám

Ze všech túr, na které jsme se v okolí Salty vydali, se mi tahle líbila nejvíc. Hrozně ráda vyrážím k horským lagunám – nikde se neudělají lepší fotky, než jako na hladině jezera s odrazem hor. Bohužel jsme v Saltě byli v období sucha, a tak ze 3 lagun měly vodu jen 2. Ale stejně ten výšlap na 3000 m stál za to! (GPS track zde)

Návštěva vysokohorského muzea

Tohle bylo rozhodně nejzajímavější muzeum v celé jižní Americe. Kromě neskutečného množství informací o životě Inků, se zde nachází i 3 ledové mumie. Našli je na nejvyšších horách v okolí, kde byli před stovky let obětování bohům. Jejich obličeje, oblečení a vlasy jsou neskutečně zachované a dívat se na ně tváří v tvář je opravdu jedinečný, i když trošku zvláštní pocit.

Tak co myslíte přátelé? Plánujete už příští dovolenou v Saltě v Argentině?​

Líbí se vám článek nebo plánujete cestování v Argentině? Uložte si článek na Pinteresu abyste ho neztratili >>

.