Jak jsme kupovali auto v Peru

Rady od strýce Googla

Na internetu najdete nejrůznější rady na všechno, ale najít rady pro cizince jak koupit auto v Peru není úplně jednoduché. V podstatě jsem našla jen 5 let starý článek, který tento proces popisuje a několik rad na fórech, které od toho odrazují. No, my jsme se rozhodli nedat se odradit a věřit tomuto jedinému článku, kterého se budeme držet krok za krokem...

Krok 1 - potvrzení do pasu

„Na imigračním získáte potvrzení do pasu, které umožňuje cizincům podepisovat smlouvy v Peru a říká se mu “permiso especial para firmar contratos para extranjeros”.

Najít imigrační nebylo tak těžké, ale domluvit se tam, když znáte asi 50 španělských slov, z toho 40 jsou názvy jídla a zvířat nebylo úplně jednoduché. Ale zvládli jsme to, a po pouhých 20 minutách a znakové řeči s 3 lidmi jsme se dozvěděli, že tohle potvrzení se teď uděluje přes internet - tak to máme štěstí, ne? V podstatě musíme jen zaplatit 16 sole a registrovat se na webové stránce imigračního oddělení. Vypadá to jako práce na 15 minut, trvalo nám to 3 hodiny...

Tak nejdříve nám nešlo se registrovat a provést platbu na bance Banco de la Nacion, pak se Primož nemohl registrovat na imigračním - prostě neexistoval. Pak zase neexistovala platba, kterou jsme provedli... Nakonec jsme to vzdali a šli jsme opět k té milé paní, se kterou jsme mluvili už třikrát, ukázali jsme jí mobil a ona nám s úsměvem říká: „Něco něco medio hora něco“ hmm, tak asi jako že musíme počkat půl hodiny? Ok, tak počkáme, a jdeme mezitím najít místo, kde si to potvrzení můžeme vytisknout. Narazíme ještě na poslední problém - za prvé se domluvit se slečnou, aby nám to vytiskla, za druhé se nám to stažené potvrzení nějak ztratilo v mobilu... Ale už za dvacet minut ten papír konečně máme - a co teď? „Myslím, že říkala něco jako že s tím máme dojít zpátky, a pak teda dostaneme to razítko do pasu...“ Tak jdeme zpátky k té milé paní, ona nás ovšem ostentativně ignoruje... Nevadí, zeptáme se někoho jiného a ten nám musí jenom desetkrát zopakovat, že to razítko nepotřebujeme, že na to máme ten papír co už máme :-D Vítězství! (Aspoň teda doufáme, že jsme rozuměli správně)

Krok 1 zjednodušeně - jde to online

V digitalizovaném světe Peru jde opravdu všechno jako po másle. Takže pokud se někdy ocitnete v Peru s touhou koupit si auto, první krok zvládnete z pohodlí svého gauče.

1. Registrujte se na www.pagalo.pe a zaplaťte poplatek 16 sol - cca 100 czk (platba možná pouze kartou Visa) 
2. I když hned dostanete potvrzení o platbě, počkejte 30 minut.
3. Pak běžte na www.migraciones.gob.pe a v pravém menu vyberte permiso especial para firmar contratos, vyplňte všechna pole a vytiskněte si potvrzení. A to je všechno.

Tip: Pokud nemluvíte španělsky, radši to dělejte na počítači, kde google překladač snadno přeloží celou stranu. Na mobilu tato funkce trochu pokulhává...jo strejdo google, potřebovali bychom menší update....

Auta v Peru jsou nehorázně drahé!

Jestli jako my přijedete do Peru s myšlenkou, že koupíte docela v pohodě auto do 2000$, tak se hrozně pletete. Za takový peníz najdete možná 30 let staré auto s 300,000 km, které bude potřebovat hodně oprášit. Pro nás byl opravdový budíček to, když jsme našli stejný model a ročník auta jako měl Primož ve Slovinsku a prodal ho za 350$, na prodej za několik tisíc. Nemuseli jsme nad tím moc přemýšlet aby nám došlo, že když ho teď za víc koupíme, tak ho taky za rok dráže prodáme a rozhodli jsme se zvýšit rozpočet a koupit si celkem OK vozidlo.

Hledání nejlepšího koně

Nejdříve jsme hledali na internetu ale byli jsme poněkud stydliví ohledně komunikace ve španělštině. Naštěstí, náš CouchSurfing hostitel Mauricio žije docela blízko několika autobazarů a tak jsme s ním strávili jeden den pochůzkováním kolem nich. Našli jsme docela dobré auta, které by přicházely v potaz, i když většina z nich byla ročník 1998 a starší...

Nakonec jsme šli zase na internet a na https://neoauto.com jsem si vyfiltrovali auta z naší čtvrti, v naší ceně a maximálně 20 let staré. Pak jsme jejich majitelům s pomocí google překladače posílali zprávy na Whats up (celé Peru má Whats up kvůli nějakým speciálním domluvám s mobilními operátory). Nejlepší na tom bylo, že druhý den jsme nerozuměli vlastním zprávám a nevěděli jsme, co jsme si s kým psali a museli to překládat znovu... Ale nakonec jsme zjistili, že všichni 3 prodávající, se kterými jsme se domluvili na ohled, mluví obstojnou angličtinou a to nám komunikaci docela usnadnilo.

Bolestivé rozhodování

V pátek večer jsme dali dohromady všechny naše favority z internetu a bazarů a udělali si krásnou excel tabulku, kde jsme srovnali ročník, cenu, spotřebu, kilometry, jestli jsou potřeba opravy a kvalitu testovací jízdy. Rozhodování bylo bolestivé, hlavně kvůli ceně versus tomu, co jsme chtěli, ale nakonec jsme se rozhodli pro doufáme nejlepší možnost - Hyundai Elantra v elegantní stříbrné barvě, s pouhými 83,000 km a ve velmi dobrém stavu (i když ročník 2001). A co dál?

No hablo Espanol? Tak to je docela problém...

V sobotu ráno míříme k notáři, jsou otevření do dvou, tak máme přesně 5 hodin času. Hnedka se naskytne první problém - protože nemluvíme dost dobře španělsky, musíme mít k podepsání kupní smlouvy svědka, který ovládá oba jazyky a podepíše smlouvu s námi. Samozřejmě voláme Mauricia, samozřejmě tahle dobrá duše hned přijde, ale bohužel nechce být náš svědek, asi se trochu bojí a já se mu nedivím. Ale místo toho zavolá kamarádku co má za manžela právníka, aby to s námi vyřešili. OK, zatímco čekáme, můžem taky vyřešit takový malý detail ohledně toho, jak budem platit.

Co potřebujete u notáře, když kupujete auto v Peru:

• kopii pasu a řidičáku (prodejce i kupec)
• kopii dokumentů auta (prodejce)
• kopii dokumentu permiso especial para firmar contratos para extranjeros (cizinec, ať už prodejce, nebo kupec)
• hotovot na zaplacení poplatku u notáře (kupec)

Počítáme všechny drobáky

No, tak se hnedka objeví další problém - nemůžeme vybrat větší částku na okénku v bance, hotovost dávají jen bankomaty a tam je omezení 200$. Mezinárodní bankovní převod by trval minimálně 5 dnů a nikdo tak dlouho čekat nechce (my už z té Limy vážně chceme odjet). Začneme běhat od banky k bance a vybírat tolik dolarů, kolik nám dají a kolik nám dovolí limity na našich kartách, šak ty poplatky zas tak drahé nebudou (byly, ale o tom se bavit radši nebudeme). Prohledali jsme všechny kapsy a zašité dolary a dali na hromádku veškerý cash, který jsem pak přepočítávala u notáře na záchodě. Nakonec nám chybělo pouhých 26$! OK, prodejce auta Paolo se rozhodl nám věřit, že mu těch zbývajících pár drobáku pošleme na účet.

Kolik lidí je třeba k nákupu auta?

Všechno připraveno k podepsání smlouvy, shromáždili jsme se u notáře. Tím myslím: notáře, prodejce, Primože, našeho právníka, který nemluvil anglicky, jeho ženu, která mluvila anglicky - oba jako naši svědci, já a Mauricio, kteří jsme celému procesu přihlíželi...

Od notáře jsme nakonec odešli 15 minut po zavíračce a po zaplacení auta a veškerých poplatků jsme dali na hromádku ještě poslední Soly v hodnotě 24$ a domluvili se s Paolem, že teda dobrý. Jo, dostali jsme dodatečnou slevu 2$ :-D S klíčema v ruce jsme šli hned oslavovat do blízkého sushi baru.